Stane se včera aneb Když je matka detektivem | RECENZE

Jedné noci se matka čekající na svého osmnáctiletého syna stane svědkyní naprosto hrůzné podívané. Její milovaný, chytrý a mírně intoušský syn Todd prostě ubodá cizího člověka přímo na ulici. Jak se to jen mohlo stát? Co ho k tak brutálnímu činu dovedlo?

Tyto a mnoho dalších otázek si Jennie klade, než nakonec po dlouhém bdění a hledání řešení podlehne spánku. Ke svému překvapení se ale druhý den ráno probudí normálně ve své posteli, navíc do dne před vraždou. Zpočátku je samozřejmě vyděšená a neumí si vysvětlit, co se to s ní sakra děje. Když se ale další dny noří dál a dál do minulosti, pochopí, že musí zřejmě splnit nějaký úkol, aby se mohla navrátit do své současnosti, ideálně do takové, kde se z jejího syna nestane vrah.

Stane se včera

Jennie je rozvodová právnička. Investigativní, natož pak detektivní práce jí příliš nejde. Velmi záhy totiž zjistí, že její malý synáček Todd už zdaleka není tak malý a kromě toho už má úplně jiné zájmy, než jaké si pamatuje z jeho dětství. Kdy se to stalo? Kdy se jí její milovaný chlapeček tak odcizil? Toto nemilé zjištění dopadne na většinu rodičů ve chvíli, kdy se jejich dítě dostane do problému, který neviděli přicházet, protože se zkrátka přestali dívat.

Po tomto krutém uvědomění se Jennie kromě pátrání po důvodu vraždy snaží najít i ten okamžik, kdy se se svým synem začali odcizovat. Zároveň si s ním užívá každou náhradní chvíli, s kterou díky svému vracení se zpátky v čase získala. Konkrétně tento motiv na mě zapůsobil velmi silně, protože sama jsem dcerou, která v jisté chvíli přestala být viděna, ale i matkou, která se nikdy nechce přestat dívat a současně trne hrůzou, že i ji tento druh slepoty postihne.

Jennie je také manželkou. Muže jménem Kelly (což mě většinu knihy příšerně mátlo, protože jsem jméno Kelly měla vždycky zafixované jako ženské), kterého i po tolika letech nekriticky zbožňuje. I její vztah k němu se ale během stále hlubšího ponoru do minulosti začne proměňovat. Ani poslední muž jejího života, otec, který jí přenechal svou právnickou firmu, neunikne její retrospektivní analýze. A řekněme, že ani jeden z jejích tří osudových mužů z toho nevyvázne úplně s čistým štítem.

Verdikt

Příběh jako takový není příliš originální a upřímně řečeno mě až tolik nezaujal. Daleko zajímavější mi přišly myšlenky týkající se rodiny a rolí, které v ní zaujímáme. Dcera, manželka, matka. Syn, manžel, otec. Každý z těchto vztahů má jinou dynamiku a ne vždy v nich je všechno křišťálově jasné a čisté. Je pravda, že vražda a další problémy, s nimiž se hlavní hrdinka potýká, jsou poněkud extrémní, nicméně pokud by měla vyřešené vztahy ve vlastní rodině, možná by k některým věcem vůbec nemuselo dojít…

Knihu můžu doporučit všem, kteří mají rádi hrátky s časem a jsou zvědaví, jak se s tím autorka popasovala. Také těm, kteří mají rádi tajemství a jeho postupné rozkrývání a v neposlední řadě synům, dcerám, manželům, manželkám, matkám i otcům, protože i pro ně by skryté poselství v knize mohlo být přínosem.