Poslední slib

Zatímco předchozí knihy ze série Washingtona Poea se dají číst samostatně, v novince Poslední slib se objevují nejen zmínky předchozích příběhů, nejvíce odkazů je právě na Křeslo vykoupení, ale do Posledního slibu výraznou rolí zasáhne i důležitá postava z Křesla vykoupení. Další případ detektiva Washingtona Poea a jeho geniální, leč společensky vskutku neobratné parťačky Tilly, má následky předchozího dílu trochu jinak zpracovaný a také pomalejší rozjezd - ovšem hned od úplného začátku se zásluhou struktury výstavby příběhu můžete těšit na něco, co vás nenechá chladnými a bude vás nutit což dál, dál, dál. Tentokrát dvojice vstupuje do vyšetřování ne od začátku, ale naskakuje později do už rozjetého vlaku blížícího se ke druhé desítce objetí odstřelovače, který si zdánlivě náhodně vybírá oběti a místa působnosti (to ostatní prozradí i anotace). Příběh však není jen o vyšetřování; zároveň s ním se totiž knihou prolíná i osobní příběh postav, a to ve vzájemné kombinaci může vyvolat dojem řekněme větší komornosti příběhu, jakkoli je v něm zainteresováno více postav, zároveň to celé vstupuje do více osobnější roviny pro postavy, a podle toho, jak si to čtenář nastaví, třeba i pro čtenáře. Kniha je opět napěchovaná suchým, cynickým, někdy až nemístným nebo nepříjemným humorem Washingtona Poea - a přiznám se, že při jedné scéně jsem opravdu chytila několikaminutový záchvat smíchu, kdy jsem nebyla schopná chvíli vůbec pokračovat ve čtení -, to skvěle vyvažuje Tilly se svými leckdy také zcela nemístnými poznámkami, ovšem vycházejícími z doslovnosti a obrovské sbírky nahodilých faktů. Když se k tomu přidá právě zmíněný osobní příběh postav a vyšetřování, vzniká z toho skvěle vyvážená kombinace, která na patřičných místech nechá příběh odlehčit, jindy naopak vystoupí do popředí napětí a temná strana všeho a příběh přirozeně plyne. V tomto díle jsem i vnímala (nebo jim spíš rozuměla) popkulturní narážky, které zároveň posloužily i v rámci ukazatele charakterů postav a jejich postojů, a občas i to, co se může zdát zdánlivě nevinné, ukáže, že má mnohem hlubší a temnější význam. Tato série si mě rozhodně velmi získává, moc doufám, že budou ještě další díly, a zároveň se čím dál víc těším na ty předchozí. A je fakt, že bez znalosti Křesla vykoupení by role této postavy v Posledním slibu nedávala úplně smysl, vzbuzovala by přišli nejasností. Naopak se znalostí Křesla je intervence tohoto charakteru úplně wau.