Zemička

Nejprve musím říct, že vizuál knížky je moc krásný a celá edice se mi líbí i po grafické stránce. Teď už k této knize. Autor a hlavní postava knihy vyrůstá v relativně bezpečném a privilegovaném prostředí burundské čtvrti. Autor Gaby velmi citlivě zachycuje kontrast mezi bezstarostným světem dětských her a postupně se přibližující realitou politického násilí a genocidy. Právě tento kontrast je nejsilnější stránkou románu — čtenář spolu s hrdinou prožívá, jak se každodenní jistoty nenápadně rozpadají a jak „velká historie“ vstupuje do intimního prostoru rodiny i přátelství. K přečtení rozhodně doporučuji.

Mladý Gabriel nás zavede do Afriky. Je synem francouzského otce a rwandské matky. Manželství začíná mít trhliny. Za hranicemi Burundi, kde žijí, začíná občanská válka, a to v rodné zemi jeho matky – ve Rwandě. Gabriel tak postupně zjišťuje, kdo vlastně je a kam patří. Toto byla další silná kniha z edice Hlas. Nalákala mě nádhernou obálkou, avšak i text uvnitř byl krásný. I když se jedná o smutné a někdy až nepředstavitelné věci, je kniha napsána tak krásně, že jsem si její čtení opravdu užívala. Poznáme tu Afriku v devadesátých letech. Jak se žije lepším rodinám, jaké problémy má chudší obyvatelstvo, ale poznáme i to, proč tu jsou nepokoje a občanské války. Vše to sledujeme pohledem malého chlapce, ať už je to rozvod, nástup demokracie i přicházející nepokoje. A právě díky tomu, že příběh vypráví malý Gaby, je to pro nás lépe pochopitelné a možná často i více bolavé, neboť v tom dětském vyprávění dokážeme číst mezi řádky. Bylo opravdu neskutečné, kam až se příběh dostal, k jakým dějinným událostem jsme se dostali. Pár afrických knih jsem již četla, tahle mi připadala asi nejlepší a nejsilnější. Ač se nejedná o autobiografickou knihu, autor své mládí prožil v Burundi, a tak čerpal ze svých zkušeností a na příběhu je to rozhodně znát. Do vyprávění vložil kus srdce. Je to silný příběh, který se do mě vepsal a věřte mi, že tohle si vážně chcete přečíst.

Hodně čtu knihy o holocaustu a o nenávisti k někomu "prostě proto". Tahle kniha je něco podobného v africkém provedení. Kde je zbytečná nenávist, tam není mír. A mír by měl být lidskou prioritou, protože pak někteří musí zažívat věci, které by se dít neměly. U téhle knihy jsem si v některých pasážích hodně poplakala. Kniha je psaná poměrně jednoduchým jazykem, takže by vůbec neškodilo, aby se toto dílo jednou stalo povinnou světovou četbou. Já ji mám ve slovenštině, ale i tak se četla dobře.