A všechno ztichlo

Celá edice Hlas předkládá jednu lepší knihu za druhou. Stejně jako ostatní mě nadchla anotace a knihu jsem si bez váhání vybrala. Po přečtení několika i zklamaných reakcí jsem se rozhodla k ní přistoupit s myslí otevřenou. Začátek mě zmátla, ale rychle jsem se do děje dostala. Autorka nám předkládá fiktivní scénář světa, kde si ženy uvědomí, že již stačilo a odmítnout dále plnit vše, co se od nich "očekává". Přestávají se starat o své okolí, převážně mužské, odmítají chodit do práce, odmítají jak již zaznělo, to co společnost považuje za esenciálně ženské. Protest je to skutečně neobvyklý a to kompletně tichý. Žádná hesla, žádné demonstrace v ulicích žádná prohlášení. Pro ostatní matoucí, ale zdá se zcela účinné a ochromující. Přistěhovalecký kluk Nuri je zde podán jako zástupce té smýšlející skupiny mužů, který se ženy snaží pochopit a rozumí jejich rozhodnutí, nicméně mi chyběla početnější varianta sympatizantů s ženským bojkotem. Je to skutečně tak, že pokud se ženy jednoho dne rozhodnu, muži nebudou znát nic jiného než akt síly a projevy moci a nadřazenosti ? Za sebe bych chtěla věřit, že tomu tak není a společnost je již zdravější.

Co by se stalo, kdyby ženy odmítly dělat to, co běžně dělají a zahájily tichou stávku? Ustála by to dnešní společnost anebo by se otřásla v základech? Poznejte Elin, influencerku. Nuriho, který nemá rodinné zázemí. A Ruth, která pracuje jako zdravotní sestra. Jejich osudy se prolnou a nic už nebude jako dřív. Edici Hlas již můžu označit za mou srdeční záležitost a určitě literární počin letošního roku. Kniha A všechno ztichlo se řadí k těm, které přinášejí témata, které nás donutí zamyslet se nad dnešním světem nebo i vlastním životem. Jsou to témata současná a aktuální. A ač by se mohlo zdát, že se nás nějaká stávka žen netýká, myslím, že by klidně tiše a nepozorovaně mohla jednoho dne přijít… Kromě této „ženské“ otázky kniha přináší spoustu vážných témat, které jsou každý den kolem nás. Ať už je to mateřství, rodinné vztahy, přistěhovalectví nebo třeba sociální sítě. Každý si tu rozhodně najde něco, co ho zajímá, co se ho dotýká. Autorka má zvláštní styl vyprávění, který nemusí sednout každému. Ze začátku mi chvilku trvalo se začíst, a hlavně mě čekala vcelku dlouhá cesta, než jsem si k hlavním hrdinům vytvořila určitý vztah. Nejvíce se mi tak líbila až poslední třetina knihy. Po dočtení však mnou kniha rezonovala a já neustále myslela na Elin, Nuriho a Ruth.