Údolí Winterset

Predstavte si, že vaša obľúbená kniha sa zrazu stane skutočnosťou. Ale to, čo je pre vás príbeh, ktorý vám pomáha prežívať ťažké časy, môže byť pre niekoho druhého najväčšou nočnou morou. Pretože nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá. A presne to sa stalo Eamonovi a jeho kamarátom po príchode na Addingtonov ostrov. Keď sa počas búrky, pred ním zrazu objaví postava z jeho obľúbenej knihy, verí, že sa jeho sen stal skutočnosťou. Lenže deň, ktorý bol oslavou priateľstva sa zrazu zmení na krvavý lov. Údolie Winterset je označované ako horor. No podľa mňa ide skôr o sondu do (nielen) ľudskej psychiky, ktorá žáner využíva ako kulisu. Áno, má v sebe aj nechutné scény aj zopár nelogickostí, najmä postavu Geneho. Ale bolo vôbec autorovým zámerom mať dokonale prepracovaný príbeh? Občas totiž čítate s pocitom, že autor si z vás robí srandu, aby v zapätí na ďalšej strane na vás kričala kritika spoločnosti. Táto kniha v sebe skrýva množstvo malých či väčších príbehov o strate, túžbe po domove, bolesti, traume ale aj pomste. Istým spôsobom je to veľká emocionálna smršť a vy sa celý čas pýtate sami seba... Kto je vlastne obeťou v tomto príbehu? Skôr než litre preliatej krvi vo mne ostali rezonovať myšlienky o tom, akí zákerní dokážu ľudia byť. Akí sme zmrdi, keď nám ide o vlastný prospech, bohatstvo alebo len z nudy ubližujeme druhým. Akí sme pokrytci, keď to, čo robíme iným, sa zrazu deje nám a my kričíme o pomoc. A na konci toho celého som sa pristihla pri tom, že vlastne úplne chápem konanie „zloduchov“, že je mi ich ľúto. Tento príbeh je drsný, je surreálny, emocionálny, ale aj temný. Spôsob, akým je napísaný, vás núti otáčať stranu za stranou a vy si užívate nielen príbeh, ale aj jazyk, ktorý autor zvolil. Jazyk, ktorý je opisný, umelecký a dokáže výborne budovať tempo od milej fantasy rozprávky až po krvavý horor. Pre mňa bola táto kniha vyjdením z mojej komfortnej zóny fantasy. A už teraz viem, že nič lepšie som si ani vybrať nemohla. Pretože vás núti premýšľať o ľuďoch, ich motiváciách a hraniciach, ktoré sú schopní prekročiť. Možno vás znechutí, možno zneistí, ale určite vo vás niečo zanechá, tak ako aj vo mne. A práve preto stojí za prečítanie.

Chtěli byste, aby se vaše oblíbená kniha stala realitou? Chcete potkat své oblíbené knižní postavy? Přesně tohle se totiž našim hrdinům stane. Když jednoho dne najde Eamon ve svém oblíbeném časopise volňásky, které slibují skvělý výlet trajektem na ostrov, kde měl sídlo jeho oblíbený spisovatel E.B.Addington, neváhá ani chvíli. Na cestu přizve i své kamarády, Marka a Caroline. Tahle cesta navíc připadá na Ječný den. V knize Údolí Winterset, kterou Addington napsal, je tento den velmi důležitý. Zvířata se totiž připravují na každoroční oslavu konce léta. Když ale dorazí na ostrov, zjišťují, že mluvící zvířata z knihy skutečně existují. Nejsou to však ti milí společníci, kteří byli v knize popsáni. A tak se připravte, protože přichází Ječný den... Tak tohle byla jízda. Tenhle na pohled naprosto nevinný příběh kombinuje neuvěřitelně krásný poetický jazyk, téměř snovou pohádkovou romantickou atmosféru, která se objevuje hlavně na začátku knihy, s brutálním násilím a troufám si říct, že až "slasher" prvky. Dechberoucí kontrast, který ale funguje na jedničku. Netradičním pojetím je vlastně i vyprávění knihy v knize. V Durhamově románu se totiž objevují verše z dětské knihy Údolí Winterset, které napsala fiktivní postava. Tento neobvyklý způsob vyprávění ještě umocňuje pocit mrazivého kontrastu mezi těmito dvěma světy. Po celou dobu máte husinu po těle a tíživý pocit, že je něco špatně. Je tu hodně náznaků toho, že ne vše je zkrátka úplně ok, ale autor nám je dávkuje velice pozvolna. Nechává nám prostor, abychom na to přišli sami. A čím víc nad tím přemýšlíte a přicházíte na spoustu skutečností, tím víc vlastně nevíte, jaké skupině fandíte. Autor hodně pracuje s různými traumaty. Jaký mají vliv na naše další rozhodování? Každá postava, která se v knize objevuje, si v životě prošla těžkými chvílemi, a každá je řeší po svém. Někdo začal pít, jiný kouřit, někdo si ubližuje a někdo se jen mstí a libuje v bolesti, kterou způsobuje. Vážně silný příběh, který mne nutí zamyslet se nad tím, čeho jsme jako lidstvo vůči jiným živočichům nebo přírodě schopni. Musím pochválit naprosto úchvatnou práci překladatele. Je vidět, že pan Jiří Hanuš do toho dal velký kus srdce. Mám jedinou výhradu. A to téměř nesmrtelné postavy. Hodnotím⭐⭐⭐⭐,5/5