Sametový pelyněk

Příběh Lady a malé Alenky začíná na podzim roku 1987. Přesně v době, kdy jsem se narodila. A i když samozřejmě vím, co to bylo za dobu, neustále jsem v průběhu čtení musela přemýšlet, jak bych tenkrát obstála. Jak to zvládli moji rodiče a prarodiče. Děsí mě, jak člověk nemohl nikomu věřit. Musel se bát, kdo ho udá za sebemenší prkotinu. Autorka dokázala dobu naprosto věrohodně vykreslit a já měla z některých soudruhů opravdu stažený zadek. Ve vyprávění se střídá Lada a Alenka, kapitoly jsou kratičké, což rozhodně přidává na čtivosti. A téměř každou kapitolu autorka zakončila tak, že jsem knížku nemohla odložit, i když to rozhodně nebylo lehké čtení. Moje první knížka od Jany Jánské, ale určitě ne poslední. Pokud vás baví těžké lidské příběhy z per českých autorek, tenhle rozhodně nesmíte vynechat.

Námět dobrý, zpracování křečovité, účelově zkreslená realita - např.v roce1987 nechodily po nocích ve městě hlídky Lidových milicí, lidé se v té době běžně v práci nezdravili soudružským “ čest práci” atd. Navíc v kapitolách vyprávěných sedmiletou Alenkou jsou myšlenky a formulace odpovídající spíše vyjádřeni pracovníka pedagogicko psychologické poradny… Slabé, slaboučké, nedočetla jsem.

Autorka této knihy mě znovu nezklamala. Příběh je smutný, řeší vážná témata jako napríklad domácí násilí, týrání dětí, Socialismus, vězení a pod. příběh je napsaný ze dvou pohledú, je velice čtivý a vede k zamyšlení. Hlavní postavy Lada a Alenka měly opravdu těžký život blný bolesti, strachu intrik, falešného přátelství, ale i naděje. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

Tohle byla jízda. Uf. Jsem plná emocí, tahle kniha je skutečně strhující. Najdeme zde dva úhly vyprávění, dospělé a zezačátku obyčejné mladé ženy, která se jen správně rozhodla. A druhý od malé holčičky, která si prošla peklem. Nechápu, jak se to autorce povedlo, že napsala tak syrový text a přitom tak plný emocí. Doporučuji naprosto všem, klidně i jako povinnou četbu do škol. Smekám, tohle ve mě zůstane hodně dlouho.