Poslední slib

Washington Poe a Tilli.... za mě nejlepší dvojice vyšetřovatelů o které jsem kdy četl. M. W. Crawen je mistr ve svém oboru což dokázal i u této knihy. Čteno jedním dechem, plné napětí, humoru i osobních příběhů. jednoznačně můj nejoblíbenější autor a knižní série... doufám v pokračování

Poslední díl narozdíl od předchozích dílů navazuje na předchozí díl Křeslo vykoupení. Já mám tuto sérii moc ráda. Skvěle se čte a tzv. hlavní hrdinové ač mají řadu chyb tak jsou mi velmi sympatičtí. Jak už jsem uvedla výše důležitou postavou je záporná postava s minulého dílu. Tento případ detektiva Washingtona Poea a jeho parťačky Tilly, má sice pomalejší rozjezd, ale hned od úplného začátku se můžete těšit na něco, co vás nenechá chladnými a bude vás nutit a hltat stránku za stránkou. Tentokrát dvojice vstupuje do už rozjetého vyšetřování, kdy už má odstřelovač na kontě víc jak desítku obětí, který si vybírá zdánlivě náhodně. Moc se mi na knihách tohoto autora líbí i osobní linka vyšetřovatelů, jejich osobní život. Příběh je opět obohacen suchým, cynickým, někdy až nemístným nebo nepříjemným humorem Washingtona Poea a genialitou Tilly. Jejich postupy v pátrání do sebe skvěle zapadají a čtenáři odkryvají a dávkují tak akorát. Tato série je moje oblíbená a snad se dočkáme dalších dílů. @tri_holky_na_knihu

Zatímco předchozí knihy ze série Washingtona Poea se dají číst samostatně, v novince Poslední slib se objevují nejen zmínky předchozích příběhů, nejvíce odkazů je právě na Křeslo vykoupení, ale do Posledního slibu výraznou rolí zasáhne i důležitá postava z Křesla vykoupení. Další případ detektiva Washingtona Poea a jeho geniální, leč společensky vskutku neobratné parťačky Tilly, má následky předchozího dílu trochu jinak zpracovaný a také pomalejší rozjezd - ovšem hned od úplného začátku se zásluhou struktury výstavby příběhu můžete těšit na něco, co vás nenechá chladnými a bude vás nutit což dál, dál, dál. Tentokrát dvojice vstupuje do vyšetřování ne od začátku, ale naskakuje později do už rozjetého vlaku blížícího se ke druhé desítce objetí odstřelovače, který si zdánlivě náhodně vybírá oběti a místa působnosti (to ostatní prozradí i anotace). Příběh však není jen o vyšetřování; zároveň s ním se totiž knihou prolíná i osobní příběh postav, a to ve vzájemné kombinaci může vyvolat dojem řekněme větší komornosti příběhu, jakkoli je v něm zainteresováno více postav, zároveň to celé vstupuje do více osobnější roviny pro postavy, a podle toho, jak si to čtenář nastaví, třeba i pro čtenáře. Kniha je opět napěchovaná suchým, cynickým, někdy až nemístným nebo nepříjemným humorem Washingtona Poea - a přiznám se, že při jedné scéně jsem opravdu chytila několikaminutový záchvat smíchu, kdy jsem nebyla schopná chvíli vůbec pokračovat ve čtení -, to skvěle vyvažuje Tilly se svými leckdy také zcela nemístnými poznámkami, ovšem vycházejícími z doslovnosti a obrovské sbírky nahodilých faktů. Když se k tomu přidá právě zmíněný osobní příběh postav a vyšetřování, vzniká z toho skvěle vyvážená kombinace, která na patřičných místech nechá příběh odlehčit, jindy naopak vystoupí do popředí napětí a temná strana všeho a příběh přirozeně plyne. V tomto díle jsem i vnímala (nebo jim spíš rozuměla) popkulturní narážky, které zároveň posloužily i v rámci ukazatele charakterů postav a jejich postojů, a občas i to, co se může zdát zdánlivě nevinné, ukáže, že má mnohem hlubší a temnější význam. Tato série si mě rozhodně velmi získává, moc doufám, že budou ještě další díly, a zároveň se čím dál víc těším na ty předchozí. A je fakt, že bez znalosti Křesla vykoupení by role této postavy v Posledním slibu nedávala úplně smysl, vzbuzovala by přišli nejasností. Naopak se znalostí Křesla je intervence tohoto charakteru úplně wau.