RECENZE: Zimní oheň

O autorovi

Anders de la Motte je bývalý švédský policista v současnosti pracující jako konzultant bezpečnostních služeb. Zároveň je také jedním z nejznámějších a nejoceňovanějších autorů severských thrillerů. Jeho tituly vyšly v téměř třiceti zemích světa, a tedy i u nás. V roce 2016 začal psát sérii krimithrillerů, které sice nemají společný děj ani hrdiny, avšak všechny se odehrávají v okolí švédského regionu Skåne a každý v jiném ročním období, což je podle názvů knih lehce vyvoditelné. První vyšel Konec léta (2016), dále Podzimní případ (2017) a předposlední díl, který se mi dnes dostal do rukou, nese název Zimní oheň (2018).

Příběh

V roce 1987 se při oslavě dnu svaté Lucie v jednom jihošvédském městečku stala tragédie. Začala hořet tančírna spolu s partou dospívajících přátel uvnitř. Všichni se dostali ven s více či méně vážnými poraněními, až na jednu dívku, Iben Jensenovou, která zůstala uvnitř a uhořela.

Lauře Aulinové je pětačtyřicet, vede firmu, kterou převzala po svém otci a snaží se na minulost, i přes obrovskou jizvu na zádech a virus ukrytý hluboko uvnitř v sobě, usilovně zapomenout. Až do doby, kdy se dozví, že její teta Hedda ze Skåne, u které trávila v podstatě každé prázdniny do svých patnácti, zemřela a všechen svůj poněkud skromný majetek jí přenechala.

Laura se proto, nehledě na naléhání svých rodičů a kamarádky Steph, vydává na tetin pohřeb a podívat se na zděděný majetek. Jakmile se tam ocitá, všechno, na co se dlouhá léta snažila zapomenout, je zpátky. Rodina zesnulé Iben, která na ni tlačí, aby dům a pozemky prodala právě jim, a kamarád z dětství Peter, jenž před ní něco skrývá. Laura navíc dostává jakýsi iracionální pocit, že na smrti její tety něco nehraje. Ať se ve Skåne děje cokoli, nějak to souvisí s událostmi před třiceti lety.

Recenze

V této knize sledujeme dvě časové roviny, jež jsou vyprávěny z pohledu hlavní hrdinky Laury a psány v er-formě. První se odehrává v minulosti, těsně před požárem, kde je Lauře patnáct, a druhá se odehrává v přítomnosti, tedy o třicet let později. Stejně jako u většiny severských románů jsem měla problémy s názvy míst, které se mi ne úplně dobře pamatovaly, a tudíž jsem se ztrácela. To je ovšem jen nepatrný detail. Zimní oheň si u mě obhájil titul „Jednička mezi švédskými thrillery“ na plné čáře.

Příběh byl zajímavý, zábavný, napínavý a já si rychle oblíbila hlavní hrdinku. Celkově bych chtěla vyzdvihnout propracovanou psychologii postav, díky které působily opravdu realisticky. Zápletka příběhu byla složitá a zamotaná, a i když jsem některé kousky z ní odhalila ještě před závěrem, výsledný dojem mi to nezkazilo. Každý zmíněný detail byl důležitý a měl velký význam na konci. Autor nás po celou dobu napínal a já si posledních padesát stran říkala, jestli vůbec stihne na závěr odhalit všechno, na co jsem čekala. Stihl a skvěle zvládl celou knihu zakončit.

Moc doporučuji všem milovníkům thrillerů a detektivek, i těm, kteří tyto žánry normálně nečtou. Skvělé postavy, mrazivý příběh a komplikovaná zápletka.