RECENZE: Železný vlk

Příběh 

První díl této začínající série nese titul Železný vlk. Pojednává o obyvatelích smyšleného města Náklav ve fiktivním světě přibližně v patnáctém století. Tento svět ale jinak nese nějaké prvky toho našeho ve stejném období a také prvky severských kořenů. Doplňují ho ale dost podstatné rozdíly, které z něj tvoří fantasy svět. Tím je především tajemná Síla, jasnovidectví, nesmrtelnost a záhadná nákaza, která mění lidi v krvežíznivá monstra podobná vlkům.

V tomto světě žije jedna obyvatelka, která je středobodem celého příběhu. Jmenuje se Juva, je jí devatenáct a je lovkyně vlků, i když se narodila do věhlasné jasnovidecké rodiny. Svým původem pohrdá a pohrdá také vším, co dělá její rodina. Jednoho dne se bude muset postavit právě na stranu svojí rodiny a cechu jasnovidkyň zvaných krvezpytkyně v boji proti tajuplným nestárnoucím osobám zvaným vardari. Záhy však zjistí, že vše není tak, jak ji od mala vtloukali do hlavy, a že její život od této chvíle už nebude jako dřív.

Verdikt

Fantasy svět Siri Pettersenové je poměrně záhadný a rozhodně poutavý. Jako čtenář jsem byl do tohoto světa vhozen s nulovými vědomostmi, abych se postupně dopátral všech spojitostí, které mi ze začátku nedávaly žádný smysl. Čtení Železného vlka bych přirovnal ke spojování čísel u spojovacího obrázku. Víte, co tím myslím. Obrázek máte sice celou dobu před sebou, ale dokud nespojíte dostatečný počet čísel tak netušíte, jestli se před vámi zjeví papoušek nebo stíhací letoun F-15E Silent Eagle.

Tento svět v sobě snoubí ideální množství reality a nadpřirozena. To znamená, že ústřední postavy řeší neustále otázku lásky, intrik, chamtivosti, závislostí a nemocí, stejně jako spousta lidí na tomto světě. Ale tyto reálné problémy se smísí s lidmi žijícími věčně, s cestováním připomínajícím teleportaci a s otázkou existence ďábla. A tahle směs u mě zafungovala na jedničku.

Železného vlka bych doporučil všem čtenářům dychtícím po dobrodružství, všem milovníkům fantasy světů, ale také těm, kdo mají rádi neočekávanou romantiku. Já jsem navíc důkazem, že kniha by se mohla líbit i takovým čtenářům, kteří už by se zrovna za mladistvé neoznačili. Jsem rozhodnut, že ani pokračování této série si nenechám uniknout.

Na závěr pro vás mám ještě bonusové důvody, proč si knihu přečíst:

1.  Zjistíte, kolik se dá vytvořit nových slov obsahujících kořen slova krev (klobouk dolů před překladatelkou Jitkou Jindřiškovou).
2.  Dozvíte se, proč nevěřit jasnovidkyním (za určitý obnos vám to čtením z kapky vaší krve prozradím). 
3.  Je tu možnost, že se dozvíte, jak vypadá ďáblův pyj (ale zároveň je tu možnost, že se tak jmenuje pouze skalní útvar).

Hodnocení: 92 %