RECENZE: Vítejte v pekle aneb Roman Bureš jak ho znáte i neznáte

V první fázi jsem knihu zaregistroval jen podle názvu a obálky a říkal jsem si: „Sakryš, další peklo od Bureše, tomu se tohle téma tedy nějak zalíbilo”. Druhá fáze by se dala popsat tím, že jsem ji vzal do ruky a teprve při bližším pohledu zjistil, že jde o knihu povídek. Na titulní stránce to není napsané, je to uvedené až na zadní straně obálky. Ani z obsahu na první pohled nepoznáte, zda jde jen o kapitoly nebo zcela samostatné útvary, takže ke knize je potřeba přistupovat s určitým obeznámením do čeho jdete. Nicméně po letmém prolistování byl můj dojem z této fáze opět ve stylu: „Sakryš, vždyť hromadu z toho jsem už četl - a rozhodně ne vše z toho je o pekle”.

Ano, je to tak, název celé sbírky byl zvolen podle poslední povídky, ale řada dalších nemá s peklem nic moc společného, což pro mě bylo lehké překvapení. Některé z povídek vyšly navíc i celkem nedávno a mám je ještě v živé paměti (podobně jako tomu bude i u jiných fanoušků Romana Bureše), takže můj lehce skeptický pohled přetrval. Ale jen do té chvíle, než přišla třetí fáze, kdy jsem knihu poctivě přečetl. A po ní musím říct, že můj pohled na Romana Bureše už nebude takový jako předtím.

Publikované povídky jsou víceméně všehochuť z celého Burešova působení, vrací se v nich k antice, k Propasti času, k Inferiu a v některých případech přináší dovysvětlení děje, přepracovanou verzi textu a nebo i celý útvar, který by asi nikde jinde než v takovém výběru nešel publikovat (např. pohádku o obrovi) či třeba raritní a netušenou perlu (povídku z Playboye). Co je ale největší přidanou hodnotou jsou úvody k povídkám, které vysvětlují jejich kontext, pohnutky autora či jeho názory. A to je něco, čeho je potřeba si u jinak tajemného Bureše opravu vážit (ač je pravda, že v posledních letech s ním vyšlo několik dříve nemyslitelných rozhovorů), protože vás nechává nahlédnout do svých myšlenek, idejí a někdy i svého soukromí.

Vítejte v pekle

I z širokého tematického záběru povídek je vidět, že Roman Bureš je autorem mnoha tváří, nejede stále dokola jen v jednom stylu, ač nějaké společné prvky, historická či fantasy témata doplněná romantickou či erotickou linkou najdete ve většině jeho děl. Zjistíte, že Bureš je ke svojí tvorbě a možná i k sobě značně kritický, což je pro autora rozhodně dobrá vlastnost, a dokonce naznačuje, že své první knihy ani neměl vydat. Což by byla škoda, protože i díky nim jsem Bureše objevil a do dnešní doby je považuji na naší scéně za vynikající počiny. Bureš si tedy nejen drží rostoucí úroveň a nové nápady, ale je dostatečně sebekritický, aby nezačal chrlit jednu knihu za druhou jen proto, že se dobře prodávají (protože přiznejme si, tento model zlákal i některá nemalá spisovatelská esa).

Jasně, sem tam Burešovi něco ujede, třeba narážka na to, že Ježíš byl podle „staré knihy” ukřižován ve 33 letech (jsem si docela jistý, že toto by ve „staré knize” takto explicitně nenašel). Ale celkově jsou jeho znalosti a erudice obdivuhodné, v kombinaci se spisovatelským talentem a nově i s určitou otevřeností vůči čtenářům, výjimečné. Dovolím si vzpomenout i na Harlana Ellisona, podle nějž autorem může být kde kdo, ale skutečným spisovatelem jen ten, kdo má sakra talent.

Verdikt

A s tím souvisí i můj celkový verdikt ke knize Vítejte v pekle. Od dosavadních prací Romana Bureše se z podstaty věci liší, přesto vám (nebo alespoň mně) přiblíží tohoto autora úplně jinak než kterákoliv jiná. Jen s těmi názvy by bylo fakt potřeba něco dělat, zmiňoval jsem to už v recenzi na Říši, která také na pohled působila asi jinak než jaký byl nakonec její obsah. Protože jak říká Sapkowski, nikdy nemáš druhou šanci udělat první dojem a i tady hrozí, že první dojem bude úplně jiný než ten výsledný. Alespoň u mě to tak bylo.

Fanoušci tedy jistě přimhouří oči nad tím, že si koupí knihu, v níž najdou některé z povídek, které už četli dříve. Je to tak, přesto to pro ně bude „must have” publikace. A kdo k ní přijde úplně náhodou, zlákaný třeba vidinou pekelných příběhů, možná díky tomu dostane chuť objevit i další Burešovu tvorbu, která je zde představená. I proto jsem si dovolil této recenzi dát podtitul Roman Bureš jak ho znáte i neznáte (a možná bych doplnil i jak ho máte rádi), protože všechny tyto stránky zde jsou zastoupeny. A jsem za to rád.

Hodnocení: 90 %