Urla: Jaký je předposlední díl nejlepší české dystopie? | RECENZE

Samozřejmě, že stálo! Nemůžete čekat, že vám povím něco jiného. Pro ty, co ovšem sérii neznají, je zde krátké shrnutí toho, co vás při jejím pročítání čeká: První díl série nese název Naslouchač. Mnohé z nás už v roce 2016 přenesl do postapokalyptického světa na pomezí dnešního Uralu, který se ovšem v té době jmenuje Duvalské pohoří. Dlouhé roky v Duvalském pohoří žil národ sklenařů, kteří těžili velmi vzácný a mocný nerost, sklenit. V současnosti prvního dílu jsou ovšem sklenaři již zotročeni lidmi z Nížin. Potíž je ovšem ta, že v Duvalském pohoří právě kvůli jednomu ze sklenitových výtvorů nefungují žádné technologie a aby si Nížiny udržely kontrolu nad Duvalským pohořím, posílají tam na pravidelné kontroly tzv. pětadvacítku – dvacet pět mužů, cvičených vojáků, kteří bravurně ovládají meče vyrobené ze sklenitu a kteří nahánějí strach a budí respekt všude, kam přijdou. Pětadvacítku vede kapitán, a právě on si vybere 13letou Ilan, dívku přestrojenou od narození za chlapce, aby se stala jejich brusičem a pečovala o jejich zbraně. Ilan v sobě totiž skrývá velmi výjimečný dar, který jí umožňuje sklenit slyšet a podle toho s ním pracovat.

Urla

Ti, kteří četli předchozí díly, jistě ví, že je toho mnohem víc, o čem bych mohla psát, ale myslím, že takhle zlehka to stačí. Celý příběh dlouhou dobu působí jako fantasy, pak se překlopí do sci-fi a nakonec vlastně ani nevíte, zda se jedná o fantasy, nebo sci-fi, ale hltáte každé další slovo, každý zvrat a událost, která se v knize uskuteční. Nejen, že je příběh nabitý dějem, ale každá kapitola postupně otevírá otázky, na které prostě potřebujete znát odpovědi. Po přečtení čtvrtého dílu vám můžu s klidem říct, že i když nějaké odpovědi konečně přichází, jiné teprve čekají na odhalení.

Nejgeniálnější mi na celé sérii přijde propracovanost celého světa i příběhu. Autorka využívá události z předchozích knih, které by vůbec nemusely mít velký význam, a skrze další vyprávění je přetvoří ve velmi zásadní prvky, které nám napoprvé nemohly nic říct ani napovědět, možná si na ně ani nevzpomenete hned, ale v určitou chvíli se vám vybaví, že ona skutečnost byla už někdy „meziřečí“ zmíněna a vlastně vám nepřipadala moc důležitá, ale důležitá byla.

Za ty tři roky od dočtení Nasterey, třetího dílu, jsem trochu vystřízlivěla a zbyl mi akorát pocit zmatení. Konec toho dílu byl totiž, alespoň pro mě, celkem hektický a přišlo mi, že se hlavní hrdinka chovala velmi nezvykle. Urla tomu pocitu přinesla rozřešení a všechna potřebná vysvětlení, uf.

Co se týče postav, Ilan je pořád stejná osina, občas víc a občas míň, kapitán je pořád bručoun, ale stejně ho milujeme, a ostatní muži dostávají konečně o něco víc prostoru, což vede k tomu, že si konečně pamatuji víc než čtyři jména. Vlastně si jich zvládnu vybavit víc než deset, a jsem za to ráda. Jsou to postavy, které Ilan provází celou sérií skoro od začátku, všechno v Duvalském pohoří se prakticky točí kolem nich, ale my jako čtenáři o nich věděli jen velmi málo, což se teď alespoň částečně změnilo.

Čekání na další díl bude dost utrpení, abych pravdu řekla, od dočtení se mi o příběhu i zdá, ale věřím, že je to jen kocovina z tak výborně napsané knihy a po nějaké době to alespoň částečně pomine. Hádám, že na střízlivění mám opět pár let.

Na závěr už jen dvě poznámky:

1.  Kdyby byla Petra Stehlíková anglická/americká autorka, zná tuto sérii celý svět a už se chystají filmy. Jsem si jistá tím, že kapitána by měl hrát Henry Cavill, i když mu oficiálně moc podobný není, ale je to Henry Cavill, takže na tom moc nezáleží.
2.  Pokud jste sérii ještě číst nezačali, knížky si kupte, počkejte na poslední díl a teprve pak si je přečtěte. Fakt. :) Ale pokud chcete začít už teď, myslím, že po Urle je to rozhodně lepší nápad než po předchozím dílu, který končil hodně nečekaně a otevřeně. Ne, že by Urla byla uzavřená, ale uzavřelo se alespoň něco, a to prozatím stačí.