RECENZE: Scarlet a Ivy - Ztracené dvojče

Do knihy mladé britské autorky se mi nepouštělo lehce, ačkoli děj jako takový nezněl vůbec špatně. O čem kniha je? Scarlet a Ivy jsou sestry, dvojčata. Hned v úvodu se dozvídáme, že Scarlet studovala na prestižní internátní škole Vranibor, kam se Ivy bohužel nedostala. A dozvídáme se také to, že Scarlet na konci prvního roku studia zemřela. Nyní je její místo nabídnuto Ivy, ne ovšem proto, že by si jej zasloužila, ale proto, aby předstírala, že je Scarlet a ostatní dívky na nic nepřišly. Ivy je vyděšená, smutná, ale zároveň odhodlaná zjistit, co se sestře stalo. A Scarlet ji v tom nenechá a prostřednictvím různě schovaných deníkových záznamů ji provádí svým děsivým příběhem.

Začátek knihy je poněkud nudný a zmatený. Ano, jedná se o pár kapitol, ale dětského čtenáře by to mohlo otrávit. Netrvá to ovšem ani 50 stran, než se Ivy dostane do školy a poté je příběh už mnohem zajímavější. Postupně se setkáváme s postavami dobrými i zlými, jelikož se jedná o dívčí internát, jsou to všechno podobně staré dívky a jejich učitelky. Abych pravdu řekla, rozložení rolí mi trochu připomínalo Matyldu Roalda Dahla – zlá postarší ředitelka (v tomto případě zástupkyně), mladá a hodná paní učitelka. Chování studentek vůči sobě mě zase vrátilo na dívčí tábor, kde se neustále řešily nějaké spory, prostě trochu slepičinec. Moc pěkné ovšem bylo to, že Ivy, většinu svého života ušlápnutá šedá myška ve stínu nebojácné sestry, se v roli Scarlet stávala odvážnější, naučila se za sebe postavit a neutíkat před riziky.

Scarlet a Ivy: Ztracené dvojče

Celou dobu čtení jsem ovšem přemýšlela o onom srovnání s Harry Potterem, nenašla jsem ovšem nic kromě prostředí výběrové školy ve Velké Británii. Ve Ztraceném dvojčeti nejsou žádná kouzla, jedná se víceméně o detektivní zápletku. Postavy mají zcela jiné vlastnosti, příběhy nespojuje ani výchozí situace hlavních hrdinů, maximálně věk, ani atmosféra není stejná. Popravdě nevím, kde se vzalo to přirovnání a myslím, že to prezentaci knihy spíše škodí. Pokud něco, připomínalo mi to seriál Wednesday, a to je kompliment.

Příběh Ztraceného dvojčete bych popsala jako záhadný detektivní román pro děti od 10 let, který má velmi tajemnou atmosféru, nevyhýbá se závažným tématům jako je ztráta blízké osoby, problémy s rodiči a šikana. Kniha je až na zmíněný začátek velmi čtivá, místy napínavá a odhalování minulosti prostřednictvím deníkových záznamů je zábavné a vzrušující. Kniha mě celkově nezklamala, jen ta zmínka o Harry Potterovi mi přijde krapet zavádějící.

Hodnocení: 70 %