RECENZE: Provaz lží

Píše se rok 1982 a v městečku Roseborn právě vrcholí léto. Čas radovánek se pomalu blíží ke konci a tři kamarádi, Patrick, Matthew a Anetta přicházejí o svou dětskou nevinnost. Swangumské hory se stávají dějištěm incidentu, který se se třemi kamarády potáhne po zbytek jejich životů a bude je strašit pokaždé, když zavřou oči a ulehnou ke spánku.

Patrick se vrací lesem na místo srazu, když uslyší výstřely ze vzduchovky. Anetta je přivázaná ke stromu a Matthew do ní zběsile střílí. Než skončí, podaří se mu vystřelit 49 nábojů, přičemž poslední výstřel připraví Anettu o oko. Patrick tomu přihlíží a nerozhodnost a strach z Matthewa ho přimrazí na místě. Neudělá nic.

Zdá se, že je jasné, kdo je v tomto případě oběť a kdo viník. Nicméně to podstatné, proč se to stalo, zůstává skryté a bude tomu tak dalších 26 let. Pojďme vzít knihu do ruky a vydejme se na cestu, na které budeme postupně odkrývat pohnutky všech tří mladých účastníků, nahlédneme jim hluboko do duše a krok za krokem se pokusíme rozplést tento zamotaný provaz lží.

Viděl jsem tě ani ne minutu, vyměnili jsme si akorát dvě zprávy, a přesto mi bylo jasné, že mi změníš celý život. Nějak jsem věděl, že s tebou po boku, se ze mě stane lepší verze mě samotného...

Je neskutečné jak se něco může tvářit tak nenápadně a přitom mít takovou sílu. Yates věnoval svým třem postavám tolik prostoru, až se mi z toho zatočila hlava. Kapitolu za kapitolou jsem byl plnější a plnější emocí, až jsem si začínal myslet, že mi snad samým náporem praskne mysl. Když jsem pak knihu odložil a zavřel oči, bylo to jako bych Patricka, Matthewa a Anettu znal celý svůj život. Chápal jsem je, všechny tři, dokázal jsem se vcítit do jejich pohnutek, citů, pocitů i zklamání, a přesně tahle zkušenost je hlavním důvodem, proč miluji čtení.

Ano, příběh není veselý, ale i přesto dokáže být tak vřelý a být naplněný láskou. Život, ten opravdový život, není ani dobrý, ani špatný, a dokáže hryzat a kousat a někdy příšerně bolí. Málokterá kniha vám tohle všechno dokáže ukázat a Provaz lží je jedna z nich, a já jsem za ni neskonale vděčný.

Christopher J. Yates měl na mě takový vliv, že moji objektivitu rozmetal na prach a jestli v knize byly nějaké chyby, mínusy, či nesrovnalosti, tak se omlouvám, ale já je neviděl. Navíc, a to je důležité, mi připomněl, že není nic horšího než mlčení. Když máme něco na srdci, řekněme to narovinu a pokusme se vyčistit vzduch, protože tajemství a lži nás uvrhují do stále větší temnoty, až jednou zjistíme, že není cesty návratu. Pravda, jakkoliv bolestivá je mnohem lepší, než se uchýlit ke lži.

Jestli jste dospěli až sem, na samý závěr, je vám jasné, co teď napíšu. Správně, ty a ty a taky ty, vy všichni si tuto knihu musíte přečíst. Neodkladně.