Povedená historka: kniha, která mě zasáhla víc než Kde je mi dobře | RECENZE

První týdny se Miles i Daphne, každý po svém, vypořádávají se šokem a bolestí z rozchodu. Doma se téměř nepotkávají, chodí do práce a utápějí se ve smutku. Jednoho dne se ale společně opijí a nenapadne je nic lepšího než sdílet na sociálních sítích pár zavádějících fotografií. O nic nejde. Nebo snad ano? Vážně by mezi dvěma lidmi, kteří jsou na první pohled tak odlišní, mohla přeskočit jiskra? Mohla by se Daphne zamilovat do bývalého přítele současné snoubenky svého exsnoubence?

Tři roky jsem jedla jako on, cvičila jako on, neúnavně pracovala na tom, abych si naklonila JEHO kamarády a udělala dojem na JEHO rodinu, chodila jsem do JEHO oblíbených pivovarů a celou dobu si myslela, že to tak chci já, že je to MŮJ život. Až na to, že teď, když už Peter není na programu dne, zbytek mého života nedává pražádný smysl. Nejsem si jistá, které moje části jsou ve skutečnosti JEHO a jaké jsou skutečně mé vlastní. A já to chci vědět. Chci poznat, kdo jsem, vyzkoušet si svoje hranice, zjistit, kde končím a kde začíná zbytek světa.

Povedená historka je jednou z těch knih, které vás po mizerném dni zahalí do své hřejivé náruče a nechají zapomenout na všechno zlé. Mě na ní něco přitahovalo od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Asi jsem tušila, že bude výjimečná. Ale dalo by se od Emily Henry čekat něco jiného? Nejspíš ne. Je to druhá kniha, kterou jsem od této mistryně romantických komedií četla, a musím říct, že i když se mi Kde je mi dobře líbilo a těším se na seriál, který podle něj připravuje Netflix, Povedená historka mě zasáhla mnohem víc.

O knize jsem psala už dříve článek, v němž jsem prošla recenze ze zahraničí. Ty mě sice nalákaly, ale myslím, že žádná z nich nedokázala vyjádřit, jak skvělá tato kniha je. Obávám se, že se to nepodaří ani mně. Některé věci slovy zachytit prostě nelze – a jednou z nich je i to, co ve mně příběh Daphne a Milese vyvolal. Snažila jsem se najít nějaké negativum, ale asi není nic, co bych na knize změnila. Je čtivá, dojemná, vtipná a stejně jako v Kde je mi dobře hned po prvních stranách poznáte, že autorka je spisovatelkou s velkým S. Děj plyne s lehkostí, vtáhne vás okamžitě a zamilujete si každý drobný detail. Mezi hlavními hrdiny panuje skvělá chemie a v každém řádku cítíte osudovost a souznění dvou duší. S některými myšlenkami i situacemi se snadno ztotožníte a není těžké si na místě hrdinů představit sebe.

Povedená historka

Miles se velmi rychle stal jedním z mých nejoblíbenějších knižních hrdinů. Je laskavý, milý a vždycky ví, co udělat. Nic z toho ale nedělá pro uznání – jedná tak proto, že mu to přijde správné. Trochu mi tím připomínal mého muže, a když se nad tím zamyslím, možná proto jsem si jej tak zamilovala. Byl svůj, na nic si nehrál, měl skvělý smysl pro humor a s Daphne se úžasně doplňoval. Hlavní hrdinka mi také sedla – fascinovalo mě, jak dokázala objektivně hodnotit svůj život a vztah s Peterem i se svým otcem.

Zmínit musím i vedlejší postavy. V této knize hrály důležitou roli a já jsem milovala každou z nich. Jejich rozmanitost, to, jak dokreslovaly příběh a jak jemně je autorka dokázala zakomponovat do života hlavních hrdinů, z nich udělaly důležité články jejich cesty. Emily Henry tímto dílem připomíná, že každý z nás je dokonalý i se svými nedokonalostmi. Že říct „omlouvám se“ je normální, že i negativní emoce patří k životu a každý je prožívá jinak. Připomíná nám, jak důležité je odpuštění a že i ze špatné situace se dá vytěžit něco dobrého. Že je normální cítit smutek, vztek a lítost a někdy reagovat přehnaně. Že jsme prostě lidé. A takové připomínky se nikdy neomrzí.

Povedená historka se mi zaryla do srdce a jsem ráda, že jsem se do jejího čtení pustila. Zamilovala jsem si ji od prvních stran a kdybych mohla, dám jí mnohem víc než sto procent. Najdete v ní hloubku, lásku, emoce, rozmanitost i jedinečný humor. Emily Henry se tato Povedená historka skutečně povedla – a já se těším na její další knihy. Kéž by byly alespoň z poloviny tak dobré!