RECENZE: Pouť k branám Orientu – Cesta plná zážitků i střevních potíží

Putování po svých skýtá příležitost procházet měnící se krajinou a pomalu se ve všech směrech přizpůsobovat proměnlivému prostředí. A teď jsem tady, cíl cesty mám na dosah ruky.

Máte sbaleno?

Tak vyrážíme! Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko a Turecko. Za srdce Evropy, přes Balkán až do Asie. Touto cestou vás provede jedenadvacetiletá cestovatelka Nicolette, která se po roce plánování rozhodla sama, jen s šesti a půl kily na zádech vyrazit na dlouhou procházku. Tu navíc propojila s charitativní sbírkou pro rumunský Banát, jejíž výdělek využila na podporu šesti českých vesnic, které se v oblasti nachází. Co všechno se ale může na takové cestě vlastně přihodit?

Těšte se na cestu plnou krásných panorámat, zajímavých lidí, ale i nekonečnou samotu a nebezpečné situace. Nikdy totiž nevíte, co na vás bude číhat za rohem. Napůl divoký pastevecký pes? Nebo snad nějaký podivín? Je to pouť plná překvapení, poznání a možná potkáte i parťáka, který vám už ze života jen tak nezmizí…

Chvíli ťápoty sleduji. Najednou se přede mnou objevuje další, ale zcela jiná než ty předchozí. Do háje, já jsem snad úplně tupá, vždyť to není od člověka, ale od medvěda! Tohle je přední tlapa!

Pouť k branám Orientu

Lehká hlava, těžký krok

Vždy, když se ponořím do stránek cestopisu, probouzí se ve mně chuť cestovat. A nejinak tomu bylo i v tomto případě. Nicolette je opravdu odvážná dívka, sama, jen se svým odhodláním a ultra light výbavou se pouští na nelehkou cestu. Nežene ji jen touha poznávat, ale také pomáhat a možná i trochu uzdravit svou duši. Na to, kolik je totiž autorce let, má toho za sebou více, než by se mohlo zdát.

Ve svém vyprávění vás trochu nečekaně nechá nahlédnout nejen do svých myšlenek, které se jí v době cesty honily hlavou, ale také do své minulosti. Odhalí vám střípky událostí, pěkných, ale i velmi těžkých a bolestivých chvil, které utvářely její osobnost a dovedly jí až na začátek její dlouhé poutě.

Od začátku dne mě tíží zdání, že nezažívám žádné velké vzrůšo. A jak se říká: „Pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit,“ neměla jsem nad tím raději vůbec přemýšlet a naopak si užívat pohody a nudy.

Kniha je protkána neuvěřitelným množstvím krásných fotografií a ilustrací, které vás přesně naladí na atmosféru toho, co budete s Nicolette prožívat. V knize je mladá cestovatelka opravdu velmi otevřená a nezastírá nic z toho, co ji cestou potkává. A věřte, že dálkové pochody jsou opravdovou zkouškou, kdy vám dokáže neskutečně zkomplikovat cestu i sebemenší maličkost. Pořádné puchýře nebo například lok špatné vody. Ó, ano, takové zažívací potíže na cestě divočinou nabývají zcela jiných rozměrů. Člověk tak mnohdy stojí před rozhodnutím, zda stojí za to riskovat a pokračovat v cestě dál. Tehdy Nicolette odhaluje svou sílu a chuť bojovat.

Na své cestě naštěstí naráží i na spoustu dobrých a velmi obětavých lidí, kteří jí mnohdy dodají sílu jít dál a vám zase vyloudí úsměv na tváři, stejně jako některé nečekaně vtipné situace. A pro mě, jako milovníka zvířat, měla kniha nečekaný rozměr také díky zachráněnému čtyřnohému kamarádovi, který se autorce připletl pod nohy.

Pouť k branám Orientu je kniha pro všechny čtenáře, kteří rádi poznávají, a opět potvrzuje fakt, že cestopisy nemusí být soubor suchých dat a informací, jak si možná někteří stále trochu mylně myslí. Takže sbalte saky paky, a hurá na cestu!

Hodnocení: 85 %