RECENZE: Nespavost - Příběh o smrti, stárnutí a skryté magii

Nejen rozsahem, ale i stylem psaní jde vlastně o román, který si nejméně užijí ti, jenž se nepočítají mezi Kingovy skalní fanoušky. Pokud se pro toto dílo rozhodnete, rozhodně bych nedoporučil číst jej jako první. Naopak si jej ponechte v záloze, až se s mistrovou tvorbou seznámíte lépe.

I když i v jiných knihách Stephena Kinga jsou často drobné eastereggy v podobě zmínek dalších jím vytvořených postav či odkazů na události (i zde jich pár pozorný čtenář najde – namátkou třeba jméno postavy ze Řbitova zviřátek), tato je provázána mnohem silněji. Jde o jedno z velmi popisných děl, jež je naprosto minimálně děsivé. Ačkoli v sobě samozřejmě král hororu svůj talent ke strašení nezapře, mnohem víc se zde vrtá v „lore“ svého propojeného fikčního světa. Svého „kingversa.“ A taky v lidské psychice, tematice smrti blízké osoby, stáří a oné v názvu obsažené nespavosti.

Též píše o interrupcích a působení obrovských sil všude kolem nás, o kterých nemáme my běžní smrtelníci ani tušení. Leccos z toho jsou vlastně pro něj typické leitmotivy. Avšak tentokrát v maličko jiném, poklidnějším „ezo“ balení. Protagonistou díla je totiž asi nejméně pravděpodobný hrdina, s jakým se v spisovatelově bibliografii můžeme setkat. Sedmdesátník Ralf Roberts je běžným americkým penzistou. Příběh začíná v momentě, kdy se čas jeho rakovinou nemocné manželky chýlí ke svému konci.

Po nevyhnutelné smrti manželky Carolyn začne Ralf trpět nespavostí. Takovou, s níž se nedá cokoli dělat. Nic od léků po babské rady nepomáhá. Tady King, jak už je u něj zvykem dokázal velice sugestivně popsat celou problematiku této choroby. Jakož ostatně i chování a vnímání někoho, kdo jí trpí. Díky tomu se můžeme velmi snadno sžít s hlavním hrdinou. Ralf nakonec začne vlivem nedostatku spánku okolo lidí a předmětů spatřovat tajemné barevné aury.

Zřejmá je zde nejen spojitost s již zmíněnou velkolepou fantasy ságou, ale i s kultovním hororem To. A nejen proto, že se příběh odehrává v městě Derry, jež je právě dějištěm Pennywisova řádění. Mihne se tu kupříkladu knihovník Mike Hanlon, který bude fanouškům děsu plného příběhu s Pennywisem víc než povědomý. Ale jelikož se Nespavost odehrává v devadesátých letech, tedy nějakou dobu po porážce démonického klauna, je ona spojitost velice volná. Snad jen až na lehce pochmurnou atmosféru Derry, která z něj asi už nikdy nevyprchá. Právě jeho genius loci má totiž v celém příběhu svou zásadní roli.

Kromě tajemných aur se zde řeší i násilí na ženách, kdy jeden Ralfův mladý přítel jménem Ed Deepnau zešílí a kromě bití své manželky hovoří o jakémsi Králi Krkavci a domnělém hrozivém spiknutí, jež má co dělat s místní potratovou klinikou. Dojde na řeči o záhadných holohlavých doktůrcích s přiléhavými řeckými jmény Atropos, Klóthó a Lachesis. A též vyhrocené spory mezi zastánci práv žen a těch, kdo jsou za každé situace pro život. Hádejte, na čí stranu se právě Ed postaví...

I tuto problematiku jako zdroj extrémního zla podává Stephen King velice živě a citlivě. Což je skvělé nejen proto, že ona debata je dodnes velice živá. A tedy i aktuální.

Verdikt

Co začíná jako umírněný příběh o starém muži a nepříjemnostech stáří postupně přerůstá ve fantaskní, dalo by se i říci ezoterický román. Příběh o boji se zlem, jehož záměry, moc a zvůle široce přesahují naše chápání. A právě očima Ralfa Robertse postupně nazíráme jeden ze světů, skrývajících se za oponou. Jeden ze světů z vyšších pater existence. Vyšších pater věže.

Nespavost je vlastně takovým příběhovým rozšířením či přívěskem k Temné věži. Pro její fanoušky se jedná o naprosto nezbytný střípek do celé mozaiky, doplňující zdánlivou dějovou díru či uspěchanost ve finále ságy. Což je úctyhodné vzhledem k tomu, že vyšla v době, kdy King byl teprve za polovinou série. Celé to svědčí o velké promyšlenosti jeho knižního světa. Přesto kniha obstojí rovněž i sama o sobě. Je jako větev jednoho velkého stromu, výplet točícího se kola. Anebo paprsek vedoucí z jednoho patra velké věže, držící pohromadě realitu.

Ale dosti už poetiky. Zkrátka pokud si knihu přečtete, aniž byste znali Kingův magnum opus, dokážete si ji užít izolovaně. Ale celá řada odkazů a narážek vám zcela jistě unikne. A to je škoda. Právě onen Král krkavec, jinak známý jako Karmínový král je největším pojítkem. Ultimátní záporák „kingversa,“ a hlavně Temné věže. Jakýsi Sauron tahající v pozadí za nitky vedoucí k promyšlené katastrofě, mající za cíl upevnit jeho moc. Právě tento souboj zla a jeho protiváhy zde působí jako osudové mlýnské kameny, mezi něž se Ralf a jeho přátelé zachytí. A musí tak v jejich působení sehrát svou roli. Ať už chtějí, či ne.

V jádru jde o krásný, rozvláčně napsaný příběh s fantasy prvky ukazující ty dobré i odvrácené stránky lidské osobnosti. O tom, že žádný naoko předem prohraný boj není ztracený. Hnus a naděje, náhoda a účel zde mají pevné místo. Tak jako v životě…

Hodnocení: 80 %