Nekroskop III: Zdroj se posouvá k temné fantasy a představuje upíří svět | RECENZE

Zatímco první díl byl převážně špionážním thrillerem s nadpřirozenými prvky, dvojka se více „vrtala“ v minulosti a historických linkách. Zároveň nám oba díly nabídly zajímavé záporáky. Nemluvě o Harrym Keoghovi, titulním nekroskopovi, který si od první knihy prošel výrazným vývojem. A přišel mimo jiné o fyzické tělo. Na chvíli. To ale nebylo nic oproti tomu, co jej – a nás – čeká ve třetím díle. Stojí ale čtení za to?

Na stylu, jakým Brian Lumley píše, neskonale obdivuji jednu věc. Vezmu to maličko zeširoka. U čtení jiných děl se často stává, že některé později odhalené detaily a souvislosti nepůsobí dojmem, že je jejich autor plánoval dopředu, ale spíše jako by ho daný prvek napadl až s odstupem. Tady se pouštím na tenký led, ale je těžké kupříkladu věřit tomu, že J. K. Rowlingová v Harrym Potterovi od začátku počítala třeba s přítomností viteálů nebo relikvií smrti.

V případě Nekroskopu mám naopak pocit, že jeho autor měl vše promyšlené prakticky od počátku. Samozřejmě to nemám čím jednoznačně podložit, snad jen náznaky, které jsem vnímal už v předchozích knihách. A pak je tu ještě druhá věc. Takže ano, toho, co na autorovi neskonale obdivuji, je víc – ale čert to vem.

Tou druhou věcí je rozkročenost mezi žánry, na kterou je série opravdu bohatá. Psát o souboji supervelmocí, upírech, nadpřirozenu, cestování v čase, paralelních vesmírech a komunikaci s mrtvými tak, aby to nepůsobilo přeplácaně, není vůbec snadné. A byť třetímu Nekroskopu nelze upřít jistou dávku naivity (fungování upířího světa je možná vykresleno až příliš zjednodušeně), daří se mu to na výbornou.

Od relativně uvěřitelně podaného příběhu, v němž se mísily prvky především hororu a thrilleru, se ve Zdroji dostáváme k čiré fantasy. Spolu s agenty, espery (lidmi vyznačujícími se nadpřirozenými schopnostmi, jako je například telepatie či titulní schopnost nekroskopa) a Harrym Keoghem se dozvídáme o existenci způsobu, jak se dostat na docela jinou planetu.

Vedle Harryho a několika dalších navrátivších se starých známých se zde seznamujeme s řadou nových postav. Já osobně si oblíbil třeba agenta Jazze. Nemluvě o plejádě záporáků z řad vampýrů, kteří představují opravdu barvitou galerii zvrácenosti. Jak už to je pro autora typické (SPOILER), většina z nich události knihy nepřežije, ale na některé se očividně můžeme těšit i v dalších částech. Nejen poodhalení fungování světa a zákonitostí okolo upírů, ale i rozvíjející se osudy Harryho rodiny, po níž protagonista většinu knihy pátrá, patří mezi velmi silné nosné prvky, které skýtají nejedno překvapení.

Verdikt

Nekroskop: Zdroj je zatím nejepičtějším dílem série a nemá nouzi o překvapivé zvraty, které v mnoha ohledech převracejí naruby předešlé události a připravují velmi zajímavou půdu pro budoucí konflikty. Zároveň posouvá celou sérii pokaždé trochu jiným směrem, než by se na konci předchozích knih mohlo zdát – a to ani ne tak samotným příběhem, jako spíše celkovým vyzněním a pojetím.

Právě zde je ze všech tří dílů děj nejvíce svižný, dobrodružný a v mnoha aspektech má blíže k fantasy než k hororu. Vůbec to ale není na škodu a na děsivé pasáže také dojde. Co víc – nepůsobí to nuceně. Jako by nám autor pokaždé poodhalil další kus pečlivě vykresleného fikčního univerza. Další střípek mozaiky, který ukazuje pestřejší detaily než ty, jež jsme měli možnost vidět minule. Tentokrát se nám Nekroskop rozrostl rovnou o novou planetu, z níž upíři pocházejí.

Celé vysvětlení toho, jak se vlastně na Zemi dostali, je nádherně „ujeté“, zároveň ale dává dokonalý smysl. Brian Lumley navíc velmi obratně pracuje s tím, co je o upírech dáno samotným žánrem, zkazkami a jinými díly, a přidává vlastní nové a zajímavé zákonitosti. Díky tomu jsou jeho upíři sice jiní (vesmírný symbiotický parazit je docela jízda), ale v základu zůstává to, co na nich fanoušci tolik milují.

Další dobrodružství nekroskopa Harryho Keogha se zatraceně povedlo. Četlo se mi zatím snad nejlépe a nemohu se dočkat, až sáhnu po dalších dílech. Z téhle série se pomalu, ale jistě stává moje srdcová záležitost a naprosto nechápu, jak je možné, že se ještě nedočkala filmového zpracování…