RECENZE: Kdo o tom ví

Příběh

Astrid přijede z pulzujícího Londýna do Flinsteadu ke své matce. Jejím problémem je závislost na alkoholu a ona má vůli se jí zbavit. Nezvládne to však jinde, než na bohem zapomenutém místě jako je Flinstead a pouze za pomoci své (až příliš) milující matky. To si Astrid aspoň myslí a její matka také, ta však netuší, že její dcera má ještě jedno tajemství…. Astrid poctivě dochází do skupiny anonymních alkoholiků, kde se spřátelí s Helen, která jí připadá jako spřízněná duše. Pozná také Rosie – ta je ale příliš vlezlá – až je to podezřelé…

Co však Astrid pomáhá nyní nejvíce, je její nový vztah s Joshem. Potkali se jednoho větrného dne na pláži a hned si padli do noty. Josh však nic neví o Astridině závislosti, natožpak o onom strašlivém tajemství. Nabídne jí, jako zkušené scénografce, práci v otcově domě na pobřeží, který právě renovují. Astrid už dávno tuto práci nedělá, a i to zůstane prozatím utajeno.… Vše by vypadalo nadějně a Astrid by už skoro zahlédla světýlko na konci tunelu, kdyby tu jen nebylo těch hnusných dopisů! Někdo ji pronásleduje, to je jisté, a o tom, že zná její tajemství, není pochyb. Astrid půjde zřejmě o život…

„Utíkám, anebo se o to aspoň pokouším, nohy mám ztěžklé a nemotorné, jako bych běžela vodou. Svah je strmější, než si pamatuju. Strmější a delší. Srdce mi duní za prsní kostí. Nekoordinovaně se škrábu nahoru, boty mi kloužou a odírají se o beton. Na chvilku se zděsím, že zakopnu a rozbiju si nos, ale v poslední chvíli to vyberu. Upadnout nesmím. Jestli upadnu, dohoní mě.

Kdo je oním stalkerem a zda se tu odehraje vražda, nebo ne, zjistíte jenom tak, že si knížku přečtete. Nedá se nic dělat, vždyť i sama Astrid se musí k rozzuzlení postupně dopracovat a nebude to mít vůbec jednoduché. Všechny její démony a strachy jí budou stát v cestě - snad jen matčino zázemí jí poskytne záchranné lano, i když právě to Astrid možná podcení. Jen vydržte a v žádném případě se nedívejte na poslední stránku – teprve tam totiž přijde ten největší šok – tak ať se o něj nepřipravíte.

Verdikt

Kdybych měla román Kdo o tom ví zhodnotit jako celek, řekla bych, že jakkoliv se jedná o napínavý thriller, řeší v něm autorka především složitosti vztahů mezi matkou a dcerou. Tento motiv se ostatně objevuje i ve Fámě, i když ne tak významně. Takové vztahy jsou obvykle jen a jen vzájemným strachem jedné osoby o druhou, Lesley Kara v nich však hledá, a zjevně i vidí, mnohem víc. Dalším důležitým motivem, kterým se autorka podrobně zabývá, je zde boj se závislostí na alkoholu. Hlavní hrdinka s ní má velké trable, přestože si je se značnou sebereflexí vědoma jejích důsledků. A právě ony důsledky se stanou i hlavní zápletkou příběhu, což se mi zdá jako velmi dobrý nápad a od autorky hodně chytrý tah.

Jako zajímavou jsem také shledala formu vyprávění. Zatímco děj, sdělovaný samotnou Astrid, běží a čtenář se snaží přijít na to, zda se dozvídá pravdu, nebo lež, objeví se občas stránka, na níž se seznámíte s myšlenkami a přáními kohosi, kdo netouží po ničem jiném, něž někoho zabít. Tyto vložené stránky opravdu hodně zvyšují napětí jinak spíše psychologického čtení.

Literární styl si Lesley Kara zachovala, a to je dobře, i když je trochu znát, že přestože Fáma vyšla jako první, Kdo o tom ví napsala ve skutečnosti ještě předtím. Různé nešvary, jako např. zbytečné opakování některých slov apod., se jí ve Fámě už podařilo vychytat. Co si však ponechala, a to mě moc potěšilo, úžasné popisy prostředí, v tomto případě zejména přímořského městečka, jeho pobřeží, počasí a celkové atmosféry. Jako kdybyste tam byli… Také postavy jsou velmi dobře vykresleny a vy si k nim, ať chcete, nebo nechcete, vytvoříte téměř osobní vztah.

Vítr žene vlny ke břehu. Určitě je příliv. Voda šplhá dál a dál po písku. Nenápadně, ale rychle. Do půl hodiny bude šplouchat o hráz. Inkoustová čerň na vybledlých šedých kamenech. Uvědomuju si tísnivou přítomnost moře, hemžícího se neznámými organismy. Mezi mnou a ohromnou masou Severního moře se nerozkládá nic než zběsile bušící srdce a sucho v ústech.

Máte-li tedy chuť zmizet z města na pobřeží Severního moře, které je v létě dokonce i přívětivé, a přitom jako nestranný divák zažít nervy drásající příběh jedné statečné ženy, vezměte román Kdo o tom ví do ruky a pusťte se do čtení. Bude vás to bavit.