RECENZE: Já, smrt - Drsná youngadultovka, která potěší i dospělé

“Takže se nebojíš života. Bojíš se bolesti a smutku.”
“Bojím. Bolesti a smutku se bojím ze všeho nejvíc… A udělala bych všechno pro to, abych nic takovýho necítila…”

Chodí pešek okolo… nebo smrt?

Tentokrát se vydáváme na jeden místní gympl, kde se začínají dít dost podivné události. Nejdříve někdo posprejuje zeď, pak vyplaví záchody, a nakonec se na zahradě objevuje zakrvácený sněhulák imitující ředitelku. Dětinské žerty, říkáte možná. Na první pohled se to tak může zdát. Nicméně všechny stopy vedou k jedné partičce, nesourodé skupince puberťáků. Zdá se, že ústřední postavou této party je Sabina Formanová. Jenže zrovna ta je dvojčetem brutálně zavražděné Julie. Je to jen náhoda, nebo mezi sebou vše nějakým způsobem souvisí? Jak dalece vůbec může člověk věřit svým přátelům? Nebo své sestře? Kam až jsou někteří schopni zajít, aby dosáhli svého?

Nemůžeš se se mnou rozejít… To tě radši zabiju…

Spousta otázek i překvapení

Už z kraje je jasné, že Aleš v žánru umí chodit. Během pár stran vás totiž dokáže navnadit tak, že prostě musíte pokračovat ve čtení. Připravte se, že hned vzápětí přichází na scénu jedna postava za druhou. Každá má svůj příběh, svou minulost a hlavně svá tajemství. Z počátku se vám možná budou trochu plést, ale všechny linky příběhu se začínají spojovat a skládat dohromady jako jedno velké puzzle.

Každá z ústředních postav se nejdříve jeví jako obyčejný teenager, ale netrvá to dlouho než zjistíte, že každému z nich se v životě stalo něco znepokojivého, ať už je to ztráta blízkého člověka nebo třeba špatné rodinné zázemí. Tyto události formovaly jejich charaktery tak, že si jednoduše nebudete jistí, kdo z nich byl nakonec pokřivený o něco více než ten zbytek. Přesto je však pevné přátelství drží pohromadě. A nebo je v tom něco více?

Každý z nás něco ztratil…

Nevím, co přesně jsi ztratila ty, ale jedno ti povím: pokud přestaneš hrát, ztratíš jeho.

Kniha Já, smrt

V hlavě se vám bude rojit jedna otázka za druhou, až jsem se skoro začala bát, jestli na všechny z nich dostane čtenář odpověď. Mohu vás však ujistit, že ano. A za to má kniha rozhodně velké plus. Atmosféra nabírá na obrátkách. Pro mě byla nečekaně temná a v samotném závěru solidně graduje. Neustále jsem si rekapitulovala jednotlivé události a fakta, tipovala, co a jak se mohlo stát. A stejně se mi nepodařilo pravdu odhalit. Jedna linie mi dokonce připadala jako navíc, ale i ta nakonec pěkně zapadla přesně tam kam měla.

Napětí trvá až do samotného konce, který pro mě rozhodně byl překvapivý. Překvapivý, ale i trochu zbytečně moc zašmodrchaný. Po celou dobu jsem si říkala, že je vše uvěřitelné, že tohle se opravdu mohlo stát. No, po dočtení už úplně ne, ale i tak se jednalo o velmi solidní čtenářský zážitek.

Vykrvácela. Ztratila téměř tři litry krve. Pohozená u kontejnerů jako rozbitá panenka, která patří do smetí. Panenka, kterou už nikdy nikdo neopraví. Už nikdy nikdo.

S jistotou tak mohu říct, že dalšímu počinu z pera Aleše Novotného se rozhodně bránit nebudu. A vy byste také neměli. I když si možná říkáte, že young adult pro vás není, tak já říkám, že je. Má totiž všechno, co potěší i odrostlého dospělce. Dobrý příběh, hustou atmosféru, pořádnou dávku napětí i nečekané rozuzlení. Takže směle do toho!

Hodnocení: 80 %