RECENZE: Geiger

Autor

Jmenuje se Gustaf Skördeman. Je to švédský scénárista, režisér a producent. Ze světa filmu (v jeho případě tedy spíše seriálu) tedy zavítal do světa knižního. Možná se obával nedostatku knižních předloh pro jejich následné zfilmování. Kdo ví. Každopádně nám teď představil svůj první román, který se jmenuje Geiger.

Geiger - příběh

Já, jako syn instalatéra, mám termín "geiger" spojený s kanálkem, do kterého ústí okap. O tom ale kniha opravdu není. Geiger je kódové označení tajného agenta, který má být po několika desetiletích aktivován jedním telefonátem. Telefonátem, který roztočí kolotoč vražd a možná povede ke škodám ve válečném měřítku.

K vyšetřování jedné z těchto vražd se nachomýtne policistka Sara, která se primárně zabývá problematikou prostituce a obchodem s bílým masem. Avšak jedna z obětí (hned ta první) je starý rodinný známý. Sara si tak kvůli vyšetřování vraždy zadělá na problémy v práci, ale také se zaplete do nebezpečí, které ohrožuje nejen ji, ale rovnou celé státy.

Geiger - recenze

Tento špionský thriller má v sobě vše, co bychom od něho měli očekávat. Mučení kvůli informacím, vraždy nepohodlných svědků i tajné komunikace přes mrtvé schránky a šifrované telefony. Také odkazuje na období studené války a na její příběhy, které nikdy nebyly ukončené.

Kniha má ale i drobné nedostatky, bez kterých by ovšem prvotina nebyla prvotinou. Jednou z nich je hlavní postava, policistka Sara, která mi byla krajně nesympatická. Byla žárlivá, vlezlá, přehnaně feministická a ze všeho dělala velkou vědu. No prostě doma bych ji nechtěl. To je ale určitě něco, na čem může autor v další tvorbě zcela v pohodě zapracovat. Jinak hodnotím Geiger velice kladně. Překvapivé rozuzlení zápletky rozhodně stálo za to.

Knihu bych doporučil všem, kteří mají rádi špionské příběhy stylu Jeden musí z kola ven. Věřím, že knih tohoto typu zas tak moc není, a tak se bude hodit mít možnost sáhnout po něčem, co člověk až tak běžně nečte.

Pokud jste ještě na vážkách, jestli se do knihy Geiger pustit nebo ne, možná vám pomůžou převážit argumenty na jednu či druhou stranu ještě 3 bonusové důvody, proč si knihu přečíst:

1.  Babička zastřelí dědečka a pak na kole zdrhne (to není pohádka od Hanse Christiana Andersena, ale začátek příběhu Geiger).
2.  Dozvíte se, že špionské řemeslo nemá žádná věková omezení. Když vás zavolají na misi, tak prostě jdete (jasně, asi od vás nikdo nebude očekávat, že v osmdesáti budete skákat z jednoho jedoucího auta do druhého, ale i tak si raději vezmete pár prášku do přenosné lékárničky navíc).
3.  Zjistíte, že základní špiónské pravidlo zní: Nikomu nevěř! (Ale pokud se jim budete řídit, tak si tuhle recenzi vlastně nemusíte vůbec číst, stejně nebudete věřit ani slovu, co jsem napsal).

Hodnocení: 80 %