RECENZE: Běh času

O autorce

Autorkou knihy Běh času (Clock dance), je americká spisovatelka Anne Tylerová (1941). Jedná se o její prozatím poslední román, jehož vydání se ujalo v loňském roce nakladatelství Ikar. Našim čtenářům není neznámá, doposud jí u nás vyšly už romány Večeře v restauraci Domov (Odeon, 1991), Amatérská svatba (Baronet, 2005), Děvče na ocet (Práh, 2016) a Špulka modré nitě (Ikar, 2016).

Za román Breathing Lessons obdržela v roce 1988 Pulitzerovu cenu a velký ohlas vzbudil také její již zmíněný román Špulka modré nitě. Byl jmenován jednou z nejlepších knih roku 2015 a dostal se i do užší nominace na prestižní Man Bookerovu cenu. Anne Tylerová se věnuje také literární kritice a je členkou Americké akademie umění a literatury. Žije v Baltimore v Marylandu, a právě tam se odehrává i následující příběh.

Vyprávění  

Vlastně je to jen obyčejný příběh Willy Drakeové. Začíná, když je jí jedenáct let a se sestrou Elaine čelí problémům svých milovaných rodičů – excentrické matky a submisivního otce. Obě se snaží si s tím poradit. Vyprávění pak Willy přenese do doby svých jednadvaceti let. Opouští studia lingvistiky a přijímá nabídku k sňatku. A o dvacet let později se stane vdovou...

Má dva syny, které vychovala stejnou a spravedlivou láskou, jak nejlépe uměla. A přesto je každý jiný. Nyní, po dalších dvaceti letech, když Willa slaví šedesáté první narozeniny, udělá úplně spontánně něco, co by sama nikdy nepředpokládala. Jiné prostředí, jiní lidé, jiné vztahy…co se stane s jejím životem? Změní se nějak, anebo se nakonec vrátí do starých kolejí? Zdá se, že to už autorka nechá na nás…

V tichu, které následovalo, se Willa pohledem střetla se sestrou. Vyměnily si dlouhý, ohromený, vyděšený pohled…

Pokud bych měla tento román shrnout, určitě bych si půjčila citát Jodi Picoultové – autorky románu Vypravěčka, který jej naprosto přesně vystihuje:

Anne Tylerové se daří ukázat, že život není jenom o tom, čeho dosáhneme, ale také o cestě, která nás tam dovede – nejen o momentech, které si budeme navždy pamatovat, ale i o všem, co je mezi nimi, včetně každodenních konverzací obyčejných lidí.

Recenze

A moje vlastní hodnocení? Příběh Willy Drakeové, který vypráví ona sama, se mi četl velice dobře. Popravdě přiznávám, že jsem se od něj nemohla odtrhnout. I když by někdo mohl očekávat jakýsi „román pro ženy“, není jím v tom pravém slova smyslu. Jedná se spíše o zcela přirozené povídání, bez jakýchkoliv sentimentálních příkras, o vlastním životě jedné nepříliš průbojné a trochu ztracené ženy.

Nikdo nám nepodsouvá, zda je šťastná či nešťastná, zda jí život utíká pod rukama, či zda je naplněn, zda její vztahy se sestrou, matkou, otcem, manželem a dalšími blízkými jsou dobré či špatné…naopak, autorka dává prostor pro náš vlastní názor. A my si ho uděláme, aniž bychom přitom museli příliš přemýšlet nad tím, co která postava jak myslela – vše je totiž řečeno – z pohledu vypravěčky. A pokud by snad někdo od knihy neočekával vůbec nic, natož pak pořádné kolize, krize, peripetie či katarze, tak dělá velikou chybu. Právě to vše totiž román Běh času obsahuje. Tak, jako sám život.

Co se to tady vlastně děje? Co se stalo? Jejich matka byla nejkrásnější maminka ze školy a ta nejživější a nejchytřejší, ale pak se vždycky zničehonic něco stalo a vybuchla. Často to odstartoval otec. Někdy za to mohly Willa nebo Elaine, ale většinou on. Člověk by si řekl, že se poučí, pomyslela si Willa. Jenže poučí se o čem?