Akarnae – Pohádkové dobrodružství aneb Harry Potter v sukni | RECENZE

Síla ve slabosti. Vítězství v porážce. Život ve smrti.

Nový svět, nové zážitky

Každých pár měsíců stěhování, každých pár měsíců jiná země – život šestnáctileté Alex nikdy nebyl úplně normální. Oba její rodiče totiž byli archeologové a kvůli jejich výpravám za prací nepobyli na jednom místě déle než pár měsíců. Jenže to se teď mělo změnit. Alexiným rodičům se naskytla neopakovatelná pracovní příležitost, a tak míří za dalším archeologickým dobrodružstvím na Sibiř. Alex má proto strávit zbytek školního roku na internátní škole, kam se sice rozhodně netěší, ale možná bude mít konečně jednou příležitost si najít nějaké přátele mezi svými vrstevníky. Alespoň její rodiče jsou o tom přesvědčeni.

Než se však Alex stihne vůbec na nové škole ohřát, šílenou náhodou se ocitne na jiném místě – v jiném světě. A pokud se úplně nezbláznila, vypadá to, že tenhle prapodivný svět se teď stává její novou realitou. Alex chce jediné, vrátit se domů. Jenže pomoct s návratem jí může jen profesor interdimenzionálního cestování, který naneštěstí nedávno odcestoval. Ať už Alex chce, nebo ne, vypadá to, že bude muset na akademii Akarnae opravdu zůstat do konce školního roku.

Jenže jak se zdá, možná Alexina návštěva Medory není tak úplně náhoda. A možná bude muset rozehrát smrtící hru o záchranu celé Medory…

Poddej se podivnu.

Akarnae

Bizarní příhody i síla přátelství

Harry Potter v sukni. Zhruba tak by se tato kniha dala popsat jedinou větou. Ano, i tady máme trojlístek hlavních postav, a i když hůlky a čáry v Medoře nenajdete, svět je to stejně tak okouzlující a dobrodružství v něm číhá doslova na každém kroku. Tedy minimálně na akademii Akarnae, kde se spolu s Alex ocitnete. Pokud však očekáváte čtení ve stylu Ranhojičky, rovnou vás vyvedu z omylu. Zatímco v Ranhojičce se čtenář dostává do drsného prostředí věznice, tady ho čeká opravdu velmi pohádková atmosféra. Ani romantickou linku zde nehledejte, byť se s největší pravděpodobností objeví hned v následujícím díle.

Alex je veskrze kladnou hlavní hrdinkou, která mi po značnou část příběhu přišla chováním mladší než na svých šestnáct let. Obdobný pocit jsem měla i u dalších žáků akademie a z toho důvodu, ale i povahy příběhu samotného, bych knihu zařadila spíše do middle grade literatury než young adult.

S Alex prožijete na Akarnae celý školní rok, podíváte se do jednotlivých hodin vyučování i do tajemné knihovny, kde se skrývá mnohem více, než se na první pohled může zdát. Postupně také sledujete její vzkvétající přátelství s mladíky Jordanem a Bearem, kteří si ji vezmou pod ochranná křídla.

„Náhodné setkání, ve hvozdech poznání, jejich osudy dohromady sváže…“ Copak to nevidíš, Alexandro?”

Právě přátelství je v Akarnae jedním z hlavních stavebních prvků a pouto naší trojice sílí s každou bizarní příhodou, kterou spolu prožijí. Označení „bizarní“ je tentokrát opravdu na místě, protože přesně tohle slovo vystihuje nejen příhody Alex, Jordana a Beara, ale i celý worldbuilding Medory, který příliš nedává smysl. Věci se děly příliš nahodile, příliš snadno, příliš naráz a v těchto chvílích bylo znát, že série vznikla o mnoho let dříve než Ranhojička. Skoro jako by se Lynette Noniová při psaní teprve hledala. Nicméně i tady je cítit její vypravěčský um. Byť má příběh notné mezery, čte se i přesto opravdu dobře. V poslední třetině si naštěstí všechno trochu sedá, děj nabírá na obrátkách, postavy získávají hloubku a nechybí ani záporák. Právě v těchto momentech jsem si říkala „Jo, tohle je ta Lynette Noniová, kterou znám“, a i když jsem ze značné části příběhu byla rozčarovaná, autorka ve mně nakonec dokázala probudit touhu v sérii pokračovat.

Akarnae tedy není zrovna dokonalé čtení, nicméně pokud do série nepůjdete s přehnaným očekáváním jako já, je milou oddechovkou. Celý školní rok na kouzelné akademii bez kouzel, s prapodivnou knihovnou plnou tajemství i sympatickou trojicí přátel, byl totiž nakonec zajímavější, než jsem po kostrbatém startu čekala.