Pošta Jindekde: magický svět, kde se vzpomínky posílají poštou | RECENZE

Nejvíc mě zaujala samotná myšlenka poštovních doručovatelů, kteří dokážou do dopisu vložit emoci nebo vzpomínku. To mi přišlo krásné. Je to přesně ten typ magie, který nepůsobí nuceně ani přehnaně, ale naopak má svoje kouzlo a originalitu.

Kouzelná pošta, rodinné tajemství a hrdinka, které jsem držela palce

Největším tahounem pro mě byla Maeve. Ne proto, že by byla dokonalou hrdinkou, ale právě naopak. Občas mě štvala. Někdy jsem nechápala, proč je tak odtažitá a proč od sebe pořád odstrkuje lidi, kteří jí očividně chtějí pomoct. Jenže čím víc jsem ji poznávala, tím větší smysl mi její chování dávalo. Když si člověk nese takovou minulost a jeho otec je všude vnímaný jako někdo, kdo způsobil obrovskou tragédii, asi se není čemu divit, že se naučí nikomu moc nevěřit.

Právě její vývoj mě na knize bavil asi nejvíc. Nebyl uspěchaný, ale působil přirozeně. Maeve se postupně mění z dívky, která se spoléhá hlavně sama na sebe, v někoho, kdo je ochotný riskovat, hledat pravdu a postavit se věcem, před kterými by nejradši utekla. Ne vždycky jsem s ní souhlasila, ale rozuměla jsem jí. A to je pro mě u hlavní postavy často důležitější než to, aby byla za každou cenu sympatická.

Detektivní linka i skvěle vystavěný magický systém

Dobře funguje i detektivní linka. Líbilo se mi, že kniha nestojí jen na pěkném nápadu a kouzelném světě, ale má i napětí. Postupné odkrývání pravdy o tragédii, která očernila jméno Maeveina otce, mě bavilo víc, než jsem čekala. Autorka dávkuje informace tak, že jsem pořád chtěla vědět víc. Podezírala jsem různé postavy, měnila názory a několikrát jsem si myslela, že už vím, kam příběh směřuje. Samozřejmě jsem se spletla.

Co mě mile překvapilo, byla čtivost. Kniha se čte lehce, ale nepůsobí prázdně. Má atmosféru, tajemství, emoce i pár momentů, které mě dokázaly překvapit. Magický systém patří podle mě k nejsilnějším stránkám knihy. Není zbytečně složitý, ale je dost zajímavý na to, aby si ho člověk zapamatoval. Dopisy, vzpomínky, emoce a cestování mezi světy dohromady vytvářejí prostředí, ve kterém bych klidně strávila ještě víc času.

Zároveň oceňuji, že kniha funguje jako samostatný příběh. Stand-alone fantasy je podle mě pořád málo a jsem ráda za každou, která dokáže nabídnout uzavřený děj, aniž by působila uspěchaně.

Za mě je Pošta Jindekde moc povedené čtení pro všechny, kdo mají rádi originální fantasy s tajemstvím, emocemi a trochou dobrodružství. A ta nádherná mapa? Ta už je jen krásný bonus navíc.

Úryvek z knihy:

Podzimní vzduch se jí lepil na jazyk jako mokré listí. Do tváří ji šlehal vítr vanoucí od černočerného oceánu a přímo před ní se rozprostíral Pošmournov, neveliké město s univerzitními budovami z černého kamene a spletí svažitých uliček, rozbíhajících se jako kaňka. Město Pošmournov v Geomancii.

Byl to tak ošklivý svět.

Maeve v duchu viděla, jak se s ním prolínají dva další známé světy, Naopakie a Mohylsko, jako průhledné fólie, do nichž se balí psací brky. S přimhouřenýma očima to mohlo vypadat, jako že jsou všechny tři světy stejné, ale srovnávat je bylo jako hledat podobnost mezi čerstvým jablkem a hroudou uhlí. Bohužel, Maeve žila zakopaná v hroudě uhlí.