Jsi moje - kniha, která voní po skořici a druhých šancích

Hlavní hrdinka Liz přijíždí na univerzitu s jasným cílem – začít znovu. Stále se totiž vzpamatovává z rozchodu, který ji poznamenal víc, než by si přála přiznat. Její bývalý přítel, hokejista, jí zlomil srdce a zanechal po sobě nejen bolest, ale i předsevzetí, že s hokejisty už nikdy nechce mít nic společného. Jenže osud má, jak už to bývá, zvláštní smysl pro ironii: jejím novým spolubydlícím se stává hokejista.

Zápletka, která by snadno mohla sklouznout ke klišé, působí v rukou autorky přirozeně a citlivě. Liz se snaží chránit, držet si odstup, ale zároveň je zřejmé, že mezi ní a jejím spolubydlícím jiskří chemie, kterou nelze ignorovat. Místo dramat a výčitek dostává čtenář pomalé, pozvolné sbližování plné drobných gest, humoru a upřímných emocí. A i když by se mohlo zdát, že jde o další „guilty pleasure“ romanci s hokejistou, tady vztah funguje mnohem hlouběji - je uvěřitelný, něžný a krásně pomalý.

Láska, která vzniká mezi pečením a padajícím listím

Jsi moje dýchá podzimní atmosférou. Autorka velmi citlivě zachytila americký univerzitní svět plný huňatých svetrů, dýňových koláčů a večerů strávených pečením. Liz v kuchyni nachází klid i pocit jistoty, o který dříve přišla, a každé pečení se stává malým návratem k sobě samé. Při čtení má člověk pocit, že stojí přímo vedle ní - slyší praskání trouby, cítí vůni skořice a vnímá tlumený smích z obýváku.

Celá kniha působí jako příjemný mix známých filmů a seriálů: trochu atmosféra Gilmore Girls, trochu Všem klukům, které jsem milovala, občas jemný Noční můra pod jmelím vibe. Liz je hrdinka, která si čtenáře získá svou obyčejností. Není dokonalá, ale právě proto je snadné jí věřit. Její příběh není o bezchybné lásce, ale o důvěře, která se ztrácí a znovu hledá.

Ani nový hokejista v jejím životě není jen hezkou tváří s hokejkou v ruce. Jde o postavu s vlastní hloubkou, tajemstvím i něhou, která postupně narušuje zdi, jež Liz kolem sebe vystavěla. Právě jejich pomalé budování důvěry, jemné pošťuchování a obyčejná každodennost patřily k momentům, které jsem si při čtení užívala nejvíc.

Pro všechny, kdo milují hřejivé romance s vlastní duší

Kouzlo knihy nespočívá jen v příběhu, ale i ve vizuální stránce. Jsi moje je pastvou pro oči – doprovázejí ji překrásné ilustrace od Adély Stopky, které dokonale podtrhují její hřejivou atmosféru. Každý obrázek působí jako malé zastavení v ději, jemné vizuální pohlazení, které čtení proměňuje v ještě intenzivnější zážitek. Ilustrace zachycují emoce i drobné detaily, jež k tomuto příběhu neodmyslitelně patří.

Autorka píše s lehkostí a citlivostí, díky čemuž je tato kniha mnohem víc než jen univerzitní romance. Je to příběh o druhých šancích, o obtížném znovuotevírání srdce a o tom, že láska si často najde cestu právě tehdy, když ji člověk nejméně čeká. Pokud máte rádi knihy s hřejivou duší, podzimní kulisy, pečení, romantiku s jemnou nostalgií a krásné ilustrace, tahle kniha vás chytí od první kapitoly. Nepřekvapí šokujícími zvraty, ale pohltí klidem a atmosférou. A někdy je to přesně to, co od knihy potřebujeme – trochu vřelosti, trochu lásky a příběh, který chutná jako skořicová sušenka právě vytažená z trouby.

Úryvek z knihy:

„Jsi jediný člověk na světě, který chodí včas!“ pochválila mě se silným britským přízvukem.
V duchu jsem si pogratulovala a zhodnotila, že mi to za ty skoro vyplivnuté plíce stálo.

„Což znamená, že bychom mohly v první vlně stihnout i chemický klub, kde dnes mixují ovocné drinky. Potřebuju, aby na mě zbyl jeden mangový s limetkovou mlhou.“ Darcy si z kabelky vytáhla malý zápisník a začala v něm okamžitě něco přeškrtávat. „Neboj, mám plán.“ Zastrčila si tužku do drdolu a popadla mě za ruku, aby mě nasměrovala k prvním stánkům na seznamu.

„Plán?“ podivila jsem se. Já myslela, že spolu strávíme pohodovou neděli, ale jak se zdá, nevědomky jsem se přihlásila na únikovku pro pokročilé. Ne že bych byla proti, vyhrávat je zábava.