Třetí hlava

Autor explikuje svou poetiku v jedné z Heřmanových promluv: „Tato země /…/ je rozpolcená /…/. Je tu veliký tlak na celistvost. Jde to tak daleko, že krajnosti, nesmyslné a chorobné, celistvost nahrazují, obsazují její místo a osobují si právo být smyslem existence.“ Nebudu daleko od pravdy, když se odvážím tvrdit, že tato vyjádřená poetika má stejnou funkci jako Večeřovy malformace: vyjádřit ex post smysl toho, co je samo o sobě evidentně nesmyslné! Kdyby totiž všichni ti obři a trpaslíci byli normálními lidmi, na jejich vnitřním obraze by se nic nezměnilo… Po několika stránkách čtenář zapomene, že má co činit s drakem: po několika kapitolách zapomněl i na to, že je to člověk s dvěma hlavami, kdyby mu to autor občas nepřipomněl… Kdo neumí ze svých postav vytěžit vnitřní dimenzi, musí vsadit na pitvornou alegorii. 

Není přitom pochyb o tom, že Večeřa umí psát. Jsou tu inspirované metafory i obrazy, z nichž dýchne hloubka...
- Pavel Řezníček 

Zastavila jsem se a odpočítávala jedno osvětlené kupé za druhým, jestli za ním nesedí Alexandr. Pak jsem uviděla, že se dívá z otevřeného okna. Zamávala jsem mu, a pak ještě jednou a několikrát. Také mě uviděl. nevím, zda to způsobilo stmívání, anebo nějaký zrakový klam, ale chvíli mi připadalo, jako by měl tři hlavy. Vzpomněla jsem si dokonce na pomluvy, které tu o něm kolovaly, když přijel, a sice, že jeho druhá hlava je falešná, že je to jenom maska, vycpaná napodobenina s parukou, korálky v očních jamkách a s umělými řasami a obočím. Vlak zrychloval, mávala jsem, strýc mával také, ale Alexandr stál za oknem a připadal mi nehybný jako socha. Asi ho to všechno překvapilo a vyvedlo z míry. I já jsem byla zmatená, a strýc také. Mávali jsme a za okamžik byl vlak pryč, zakryl ho les, a pak už ani nebyl slyšet. bylo ticho a tma houstla… Myslela jsem pak na Alexandra celý večer, a nejvíce, když jsem šla spát, protože to už mohl být doma v nížině.
- ukázka z knihy

Sdílet