Recenze na knihu
Takové velké štěstí Scarlett Wilková

Lipka je chudá a trochu podivínská dívka. Nečekaně si ji vybere za manželku velkostatkář Václav a celá vesnice se diví, že má holka takové velké štěstí. Ale píše se rok 1946, brzy přijde kolektivizace, statky jsou zabaveny komunisty a lidé jsou vyhnáni do Jeseníků, kde se musí naučit přežít. Hlavně pak Lipka, sama, jen s dětmi, které nejsou její…. Od autorky jsem přečetla všechny knížky. Jsou skvělé, mám je moc ráda. Od této jsem tak měla opravdu velká očekávání. A ta se naštěstí naplnila. Je to nádherná, i když tak bolavá, kniha. Od prvních řádků vás příběh vtáhne a nepustí. Budete prožívat každičký den s Lipkou, budete jí fandit, budete s ní soucítit a nepřestane vás udivovat, kolik zla je mezi lidmi. A tady je toho zla opravdu hodně. Mnohem víc než dobra. Knížka na mě dokázala přenést spoustu emocí. Cítila jsem vztek, bezmoc, smutek. Nejednou jsem měla slzy na krajíčku a chtěla vykřiknout: A dost! To stačí! Tolik bolesti si nikdo nezaslouží! Oproti předchozí knize – Říkali ji Kri-kri – je tahle jiná a zároveň stejně skvělá. Ne-li lepší. Tím, že se odehrává u nás, na poválečném českém venkově a dostaneme se až do devadesátých let, je nám to bližší. Mnoho situací a třeba i podobných osudů známe a dokážeme se do hrdinů více vcítit. Je to silná kniha plná bolesti i odhodlání. Jsou tu vykresleny nelehké lidské osudy. Ještě několik dní po dočtení na knihu myslím a je mi stále tak smutno. Pokud se vám líbila kniha Heřmánkové údolí, tak tuhle si rozhodně musíte přečíst. Bude se vám opravdu moc líbit.

Co napsat o knize, u které po dočtení sedíte, koukáte do blba, tečou vám slzy po tvářích a přesto nebo právě proto nedáte na knihu dopustit. Četla jsem dost příběhů z války, po válce, padesátá léta…tady jsou všechna období. Konec války 1946, komunisti od 1948, zabrání Rusákama 1968, revoluce 1989, nové tisíciletí. Autorka píše stylem, který vás nenechá od knihy odejít. Tolik promarněných životů, bolesti, zloby, nenávisti a ten název tomu dodává…takové velké štěstí si Lipka opravdu nezasloužila. A co Václav? Na začátku mi byl sympatický, jak si prosadil své, že si Lipku vezme, ale pak už jsem pro něho pochopení neměla. I když si prožil své, o tom žádná. Milena je pro mě postavou, kterou jsem opravdu nesnášela. A nevěřím, že to bylo jen situací, která se jí stala. Ta měla jedovatou slinu v puse po někom zděděnou. A jestli se opravdu stane někdo takhle zlý, po jedné zlé příhodě? Děti Marušku, Vlastičku a Vašíka jsem měla ráda, ale nejlíp to na konci vystihla Kateřina, když s nimi mluvila. Každopádně tolik lží, útrap a bolesti napříč generacemi v těch nejtěžších letech historie je opravdu těžké číst. Autorka má dar popsat slovy příběh natolik autenticky, až je vám fyzicky špatně. A mě napadá jen jedna myšlenka a bojím se jí napsat. Víte jaká? Takové velké štěstí má naše generace, že tyhle hrůzy neprožila…Doporučuju! Nebuďte slepí k historii, ať se neopakuje!

Pokaždé, když se objeví nová kniha Scarlett Wilkové, je to pro mne malý svátek. Těším se, až ji přinesu domů, až ji otevřu a zhltnu první stránku. Těším se, protože vím, že její příběhy mě vtáhnout natolik, že přetáhnu večerku. Zhruba od poloviny už začínám být smutná, protože se blíží konec. Začnu zvolňovat a užívám si příběh, který mě už namotal natolik, že jsem nedočkavá, jak to dopadne a s poslední stranou mě přepadne stejný pocit jako minule. Chci další knihu, chci, aby Scarlett nikdy neztratila svou lehkost psaní a její příběhy byly stále tak poutavé, jako každá jedna její kniha. Pokud Vám zním jako její velký fanoušek, chápete to správně. A k příběhu samotnému. Asi tušíte, že veselé čtení to nebude. Konec války, dvě velké rodiny statkářů. Rok 1948, vítězí komunisté a nad sedláky se smráká. 50. léta, političtí a jiní vězňové plní nuceně cely. Odsun nepohodlných lidí do zapomenutých končin. Celým příběhem se táhne linka děvčete z chudé rodiny, která se do bohaté sedlácké rodiny vdá a tím začne její spletitý příběh "velkého štěstí". A my všichni víme, jak je takové štěstí v nesprávnou dobu vrtkavé.

Právě jsem knihu dočetla a je skvělá. Příběh začíná v roce 1946, kdy se chudá a trochu podivínská dívka Lipka provdá za Václava, dědice bohatého statku. Nejdříve to vypadá, že měla opravdu velké štěstí a její život bude skvělý. Bohužel velmi brzy nastupuje komunismus, dojde ke kolektivizaci a zabavování majetku a statkářská rodina přijde o vše. Lipka musí opustit dosavadní život a s dětmi, které nejsou její musí začít od nuly v drsném pohraničí Jeseníků. Příběh vypráví o osudech rodiny přes několik desetiletí až do 90. let. Autorce se povedlo skvěle zachytit atmosféru poválečného českého venkova a dopad politických změn na obyčejné lidi. Silnou stránkou knihy je prostor, který je věnovaný Lipce, její život je plný bolesti, ale také odhodlání zvládnout vše a postarat se o své nejbližší. Oceňuji čtivost celého příběhu, který mě chytil od první stránky a nedal mi spát, než jsem knihu dočetla, opravdu nešla odložit. Každá stránka je plná emoci, které vás chytí a nepustí. Kniha je skvělá, momentálně si troufám říct, že možná nejlepší z toho, co nám zatím autorka dala a rozhodně doporučuji. Pokud máte rádi české prostředí, české autory, historické příběhy, rodinné ságy, silné ženské hrdinky, přijdete si na své. Takové velké štěstí je silný emotivní příběh nejenom o lásce, rodině, křivdách, ale hlavně o obyčejných lidech a jejich životech.

Autorka pise dobre. Ale zaver knihy a vysvetleni puvodu Lipky me prislo pritazene za usi. Trochu me tim pokazila dojem z cele knizky…

Zajímavý děj, ale mně, přiznávám se, občas vadí styl, kterým autorka tuhle knihu píše. Vyjadřování sedláka, který používá přechodník, pro mě není úplně věrohodná a trošku mě tahá za uši.

Opět velmi silný příběh, kdy nevíte jestli plakat, zuřit nebo tu knihu radši zavřít. Knihu jsem opravdu musela občas na chvíli odložit a vydýchat hrůzy, které tu jedna politická strana 40 let páchala. Děkuji a těším se na každou knihu od Scarlett Wilkové, miluju její jazyk a stavbu příběhu.