Recenze na knihu
Labuť a lovec Jiří Březina

Od Jiřího Březiny mám všechny jeho detektivky a je vždy skvělé se k nim vracet - milí hlavní hrdinové, autentické postupy vyšetřování včetně všech omylů, rafinované zločin a krásná čeština. To se ale vůbec nedá říci o této maličké knize. Za mě ohromné zklamání - kam zmizely autorovy hrátky s českým jazykem, krásná souvětí apod.? Tady jsou holé věty, hodně obrázků a hlavně nezajímavý příběh (ano, lze v tom najít podobiznu, jak se obtížně přijímají cizinci v pravěkém klanu, jak se živili apod.). Autor přiznává svůj obdiv k Lovcům mamutů, což je košatý příběh. Škoda, že se mu ho na těchto pár stránkách nepovedlo napodobit. Ach jo, ale zase se myslím, že tuto knihu s málo stránkami budou milovat studenti, pokud se stane součástí maturitního tématu současná česká literatura.

Lovec a labuť je román, mytologie dávného příběhu. Kniha pojednává o lovci a jeho bytosti, kterou si přivede mezi Říční lidé jako svou nevěstu. Kdo ale je záhadná bytost? Přijmou ji říční lidé mezi sebe? Dokáže se naučit všechny potřebné věci nutné k přežití? Vyrobení základních nástrojů, ulovit něco k jídlu, být ostatním přínosem. Lovec odchází do boje.. vrací se úplně jiný člověk. O tom co prožil nedokáže mluvit. Líbila se mi myšlenka, že se to kdysi dávno mohlo stát. Krásné popisy přírody Šumavy a Lipna. A také ilustrace krásně knihu doplňují. Ale přichází velké ALE. Já o knize nic nezjišťovala. Vybrala jsem si ji, protože detektivky od tohoto autora mám moc ráda. Jenže tato útlá knížka mě nějak minula. Na to jak má málo stran jsem ji četla dlouho. Mnohdy jsem nějak ani nechápala, kam příběh směřuje, co nám má jako čtenáři předat. A nebo jsem ji četla ve špatném čase. Kdo ví? Pro mě tam bylo hrozně málo akce, napětí nebo něčeho, co by mě táhlo brát knihu častěji do ruky. Věřím, že své nadšené čtenáře najde. Já to však nejsem.

Velmi zručně napsaný meditativní příběh vás zavede do hlubiny času a míst která možná znáte. Autor píše s jistotou a bravurou, která vás bude nutit k dalšímu přečtení. Jedná o útlé dílo doplněné o velmi zdařilé ilustrace Sabiny Chalupové. I díky nim vás příběh okamžitě vtáhne. Labuť a lovec vypráví příběh a zpracovává motiv jenž známe z mnoha knih či lidových vyprávění. Přesto je originální a svébytný. Doporučuji k přečtení. Milé překvapení.

Je tomu už tisíc let, co se tento příběh mohl odehrát. Ocitáme se v šumavských kopcích, které ještě nebyly Šumavou. Původní lovci museli začít čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Je tu láska, příroda, války, ale i naděje. To byla nádhera! Jelikož miluji snad vše, co vychází v edici Tvář u Vyšehradu, tak nějak jsem tušila, že by se mi i tato kniha mohla líbit a nespletla jsem se. Moje první setkání s autorem Jiřím Březinou dopadlo prostě na výbornou. Čeká vás (alespoň pro mě) nezvyklé a originální téma. Málokdy čtu o době mezolitu, popravdě jsem se o ni ani nikdy nezajímala, ale to pro příběh vůbec nevadí, i tak si jeho čtení moc užijete. Už jen díky tomu, jak je krásně napsán, užívala jsem si každou větu, příběh mě od začátku pohltil. Krátké věty jen umocňují jakousi naléhavost. Nesmím zapomenout zmínit nádherné ilustrace, které příběh krásně doplňují. Tím, že je to útlá knížka, jsem si myslela, že ji budu mít za chvilku přečtenou, ale nakonec jsem s ní strávila delší dobu a bylo to jen dobře. Vychutnejte si ji a prožijte celý příběh společně s lovcem a labutí. Příběh je to krásný i bolavý a mě si naprosto získal. Důkazem bylo i to, že jsem na něj ještě dlouho po dočtení musela myslet, a to je u mě známka toho, jak moc mě kniha zasáhla.

Jiřího Březinu si cením velice vysoko jako autora detektivek a tak jsem zcela bezmyšlenkovitě sáhla i po této útlé knize. Lovec a labuť je však z jiného soudku. Příběh z doby opravdu dávné, kdy lidé žili ještě velice spjati s přírodou. Příběh z doby kdy si muži své ženy lovili. Příběh z doby tak vzdálené až se zdá bát mystická. A ona je. Na jednom ze svých výpadů za potravou si muž z kmene říčních lidí přivede domů zraněnou labuť. Do domova, kde sdílí obydlí se svým bratrem a ženou, která je ženou obou z nich. Křehká rovnováha je narušena, protože nově příchozí je zjevně jiná nejenom vizuálně. Hovoří jazykem, který v lidech řeky nevyvolává klid ba právě naopak. Těžké sžívání s komunitou i jiným prostředím, s faktem, že žen je kolem ohně více i s okolnostmi, které jí muže odvedou. Absolutní absence přímé řeči. AČ je kniha útlá, čte se nelehce. Z celého příběhu na Vás padá podivná úzkost. I když teď s odstupem se zdá, že to nebylo až tak na škodu.