Recenze na knihu
Poslední léto Dorota Ambrožová

Když jsem poprvé viděla obálku této knihy, myslela jsem si, že držím v ruce milý, dívčí román. Po přečtení několika rozporuplných recenzí jsem nabyla dojmu, že příběh nebude zřejmě nic extra. Inu, spletla jsem se. Hlavní postavou je slečna. To je vlastně vše, co o ní celou dobu víte. Dle jejího vyprávění odhadnete její věk, ale její jméno se dozvíte až na konci příběhu. Vlastně všechny hlavní postavy nejsou pojmenovány. Máme zde pouze přezdívky, které jsou jim připsány na základě nějaké skutečnosti. Toto mi přišlo skutečně originální. Jedná se o introspektivní příběh mladé slečny, který přibližuje dobu jejího dospívání od doby, kdy nastoupila na střední školu do doby prvního roku studia školy vysoké. Hlavní postava prochází obdobím vzdoru, vzteku, vymezování se vůči ostatním, ale také zažívá i pocit útlumu a rezignace. Po celou dobu se snaží najít sama sebe a snaží se najít, co by jí bavilo. Celý příběh je psaný jako monolog, přímou řeč zde nenajdete. Jedná se o autorčinu prvotinu a já byla opravdu mile překvapena. I když jsem s hlavní hrdinkou kolikrát nesouhlasila a vlastně mě i místy dost štvala, snažila jsem se ji pochopit. Kniha je skutečně čtivá a otevírá i těžká témata jako smrt, nedostatek porozumění nebo deprese.

Drzé a provokativní. Přesně tyto dvě slova vystihují příběh, který vám kniha Poslední léto přináší. Je to zpověď mladé dívky, která se snaží prokousat nelehkým období dospívání. Někdy to jde lépe, jindy to je na houby. První lásky, vztah k rodičům i učitelům, hledání vlastní cesty, a hlavně sama sebe, což rozhodně není snadné, obzvláště v dnešním světě, kde je tolik možností. Rošťácká „patnáctka“ vás pustí do svých myšlenek a pocitů. Ukáže vám, co je pro mladé dívky důležité, i jak berou rady starších a zkušenějších. Místy vás pobaví, jinde dojme, ale někdy třeba i naštve. Autorka si nebere servítky a přináší nám vše bez příkras, rovnou z hlavy puberťáků a dospívajících. Sledujeme zde vývoj hlavní hrdinky, jak se mění její názory a priority, kam jí zavede cesta života. V příběhu se dotkneme spousty důležitých témat, i když dospívání je samo o sobě občas vážné a nelehké. Na začátku jsem vůbec netušila, kam nás příběh zavede. To, co jsem nakonec dostala, předčilo mé očekávání. Neskutečně jsem si užívala autorčin styl. Bavila mě každičká stránka, každičká věta. Je to svěží, svižné, má to spád. Příval slov se na nás valí jako řeka, bere vás s sebou a nepustí. Nádherné věty, úžasné přirovnání, prostě skvělé! Toto že je prvotina autorky? Opravdu smekám a potřebuji víc! Co od knížek očekávám? Emoce! Tady jsem jich byla plná. Neprožila jsem sice to samé, co hlavní hrdinka, ale tak silně se mě to dotklo, až jsem měla místy pocit, že to byl můj život. Chvíli jsem se v ní našla já za mlada, jindy jsem v ní viděla mou dceru za pár let. Je poznat, že autorka ví, o čem píše a že je to příběh ze života. Pokud milujete v knihách zmínky o jiných knihách, tak i tady si přijdete na své. Já si při čtení hned přidávala na seznam uvedené knížky. Autorka mě v textu tak navnadila a inspirovala, že si je musím pořídit. Na tuto knížku budu myslet ještě dlouho po přečtení a je to jedna z těch knih, které si rozhodně potřebuji přečíst ještě několikrát.

3,5* Knižní debut této mladé autorky mi chvilkami připomínal styl psaní mojí velmi oblíbené Jakuby Katalpy, cítila jsem v něm jistou strohost, ale zároveň jasnost daného slova či vět. Někdy dokonce naléhavost, aby vše bylo na čtenáře přeneseno, především niterné pocity hlavní postavy, které sleduje v jejím období dospívání od 15 do 20 let. Knížka ve mě nezanechá bohužel žádnou myšlenku či cokoliv, abych si ji za nějakou dobu vybavila, ale přesto se mi četla velmi dobře a jsem ráda, že jsem po ní sáhla a těším se na další tvorbu autorky. K přečtení doporučit můžu, pokud budete číst bez očekávání, případně předsudků.

Kniha se mi libila..hlavne jeji prvni polovina, zasmala jsem se ..a celkově hl.hrdinka byla vtipna, pridrzla pubertacka, ten text, jak byl psan volne, daval knize nadech uvolneni, lehkeho cteni ..jakmile ale ztracela drzost a stavala se vyspelejsi, stavala se i kniha pro me nudnější, pak uz jsem jen docitala