Recenze na knihu
Vítejte v pekle Roman Bureš

Opravdu přečteno jedním dechem, povídky svižné, příjemně se čtou nikde to nedrhne. Ani mi nevadilo, že jsem některé znala, s chutí jsem si přečetla znovu.

Zajímavý povídkový soubor v široké směsicí žánrů. Je pravda, že osobně upřednostňuji cele knihy, ale ani toto nebylo špatné. Takové příjemné odpočinkové čtení. Občas veselé,,Občas k zamyšlení. Je to příjemná kniha

Vítejte v pekle. Pro tuto sbírku autor nemohl vymyslet lepší název. Ačkoli povídky moc nemusím, od Romana Bureše si ráda přečtu naprosto cokoli – třeba i nákupní seznam na toaletním papíru. Všech čtrnáct příběhů se točí kolem pekla. Najdete zde jak klasické pohádkové peklo, tak i to přímo na Zemi, za které si mnohdy můžeme my lidé sami. I žánrově je každá povídka jiná. Dětská pohádka se tu objevuje hned vedle temné fantasy nebo drsného postapa. V některých příbězích hraje velkou roli také erotika nebo historie. Je to vskutku zajímavý mix a myslím, že si v něm každý najde to své. Vždy se snažím vyzdvihnout ty nejlepší, což bude v tomto případě velmi obtížné. Většina z nich byla neskutečná a troufám si říct, že každá ve mně něco zanechala. Za mě jsou nejsilnější tyto: 1. Emocionálně mě nejvíc rozsekala hned ta první: O lidském dobytku. Povídka vychází z románu Inferium. Je to silný příběh plný lidského utrpení za druhé světové války. Dokážou se ďáblové díky oslabené bariéře probojovat do světa lidí? A jsou vůbec horší než někteří obyvatelé Země? Nebudu vám lhát, bulela jsem a četla se zatajeným dechem. Skvělé nápady! Autor mě touto povídkou na Inferium neskutečně nalákal. 2. Zamilovala jsem si také dvě povídky ze světa Legionáře. Jedná se o historický román, ve kterém sledujeme vojáka Tita a jeho tažení proti Germánům. Miluji starověký Řím, a tak jsem se ihned dívala, zda se dá kniha ještě sehnat. Koupit se sice dá, ale ta cena... 3. Skvělé byly i všechny tři povídky, které se zabývají postavami z románu Propast času. Tento román miluji a číst o známých hrdinech bylo úžasné. Vlastně jsem se do těchto povídek pustila právě proto, že jsem si chtěla zkrátit čekání na závěrečný díl Propasti času – Impérium. Povídky popisují dřívější osudy Sereny a Neffiho. Mohla jsem je tak poznat o něco blíže, zjistit, co je formovalo, a ještě víc si je zamilovat. Poslední povídka byla z budoucnosti a vyprávěla o synu Antonie. Autor u ní naznačil, že by se mohlo jednat o začátek čtvrtého dílu. Za to bych byla nesmírně ráda. Každá z povídek je originální a má neskutečný přesah. Ukazuje malost člověka i to, jak naše chyby vedou ke zkáze a konci.