Prameny Vltavy

Ufff, jsou knihy, které vám vezmou dech. Jak o nich psát? Přesně takovou knihou je i román s názvem „Prameny Vltavy“, kterou v roce 2021 vydalo nakladatelství Host. Román čtenáři naservíruje nejen perfektní detektivní zápletku, ale dodá i netušená historická fakta jednoho z nejhezčích krajů naší země. Petra Klabouchová je pro mne jednoznačně objevem roku. Její tvorbě jsem absolutně propadla. Styl autorčina psaní je vytříbený, používá trefná přirovnání. A ač je jí některými vytýkáno, že píše o tématech jen z vlastního pohledu, tak já osobně na tom nevidím vůbec nic špatného, právě naopak. Konečně autorka, co se nebojí uchopit ožehavá politická témata a podat je ve formě, která není zrovna konvenční.

Ubírám hvězdu za ten konec, který opravdu "neseděl" a působil jak zjevení. Stejně tak vůbec do příběhu nepasoval mediálně propíraný příběh vraždy v Egyptě. Jinak palec nahoru autorce za temný až děsivý popis válečné a poválečné historie Šumavy, kde traumata nikdy nespí a nezmizí (souhlasím i s popisem lokalit, protože to odpovídá - mohou soudit, neboť jsem v jednom zmíněném městě žila - autorka si opravdu nebrala servítky). Na knize bych ocenila hlavně děsuplný popis síly médií, chování lidí posedlých duševní nemocí i to, jak tehdejší režim dokázal využít lidí a jejich slabostí.

Asi nebyl správný čas , já bohužel nedocetla . Nešlo to ... Ale kniha U severní zdi byla výborná . Možná dám pramenům někdy v budoucnu další šanci, ale teď to byla špatná volba

V malé pohraniční vesničce se jedné noci najde umrzlé tělo mladé dívky, která je oblečena v židovském mundúru. Událost je velké sousto pro kriminalisty, bulvár lační po informacích a v malé vesničce začínají ožívat vzpomínky. Detektivní příběh se odehrává v místech, kde se nacházel utajovaný koncentrační tábor Pramen Vltavy. Když jsem přečetla autorčinu knihu U severní zdi, bylo mi jasné, že potřebuji i další její knihy. Opět jsem stejně nadšená. Zapomenuté historické události, nebo spíše utajované, odhaluje pomoci skvěle promyšleného detektivního příběhu. Dohromady je to fascinující, napínavé, ale i kruté a nepředstavitelné. V knize je skvěle vykreslena atmosféra, která vás okamžitě vtáhne do příběhu, bude Vám zima, smutno, pocítíte lítost, možná i strach. Střídají se tu vypravěči i doba. Ze začátku to může připadat jako chaotické a nahodilé, ale autorka přesně dávkuje to, co čtenář právě potřebuje vědět. Kapitoly končí tak, že prostě musíte číst dál. A postupně si dáte do hromady jednotlivé střípky, vše do sebe skvěle zapadne a ač si myslíte, že přeci víte, jak to bude, tak vás autorka může překvapit. Ráda bych si knihu v budoucnu přečetla znovu, tím, že již vím, co se tam bude odehrávat, odhalím určitě ještě drobnosti a indicie, které jsem teď přehlédla. Musím zmínit i autorčin styl, který mě moc baví, to, jak používá věty, přirovnání, slova. Ač je to smutné a kruté téma, tak si čtení opravdu užívám. Rozhodně si doplním do knihovničky i další autorčiny knihy a těším se na každou z nich.

Povedla se, napínavé čtení a závěr úplně nečekaný.