Recenze na knihu
Jen tři hodiny Lucie Vránová

Tato kniha vypráví přesně takový příběh, který by ráda prožila každá mladá slečna. Bylo to krásné, přirozené. Do čtení jsem se nemusela nutit a hltala každou kapitolu. Z počátku jsem měla pocit, že se vracím do pubertálních let a vzpomínám na první "nahánění" kluků. Upřímně mohu říct, že koupí neprohloupíte, ba naopak, budete chtít v příběhu pokračovat a na poslední straně si řeknete: cože? to už je jako konec?

Upřímně – byla to neskutečně milá a čtivá kniha. A o to víc mě překvapilo, že jde o autorčinu prvotinu. Celý příběh na mě působil přirozeně a uvěřitelně a dokázal mě vtáhnout hned od začátku. Bavilo mě sledovat cestu Tamy a Briana, jejich postupné sbližování i všechno, co jim do cesty vstoupilo. Velkým plusem pro mě bylo také prostředí. Popisy přírody, měst a jednotlivých míst krásně dokreslovaly atmosféru a měla jsem pocit, že jsem spolu s nimi součástí příběhu. Moc se mi líbilo i to, že se děj rozprostírá přes čtyři roky – můžeme tak sledovat, jak oba dospívají a postupně se mění. Za mě tedy opravdu krásné, pohodové a především čtivé čtení, které jsem si užila od první stránky až po poslední. ❤️ A ten konec? Přesně ten typ konce, kdy jen koukáš na poslední stránku a říkáš si: „To už je fakt všechno? Já chci ještě!