Obránce mimo hru - román pro všechny, kteří milují hokej ve spojení s jiskřivou romantikou! | RECENZE

Život Andie a Noaha se téměř před rokem obrátil vzhůru nohama. Při nehodě jim zemřeli rodiče a z Andie se ze dne na den stala jeho opatrovnice. Život s puberťákem při tak náročném zaměstnání není vůbec jednoduchý a Andie nemá na randění ani pomyšlení. Nevrlého hokejistu ale vůbec nemůže dostat z hlavy…

Obránce mimo hru

Román Obránce mimo hru mě upoutal díky hokejové tematice. Spojení romantiky a hokeje mám moc ráda od té doby, kdy jsem objevila své oblíbené série Off-Campus a Briar U (moc doporučuji!). Navíc, vzhledem k tomu, že poslední týdny se celé Česko veze na zlaté vlně, odmítnout knihu z hokejového prostředí bych si neodpustila, ani kdyby mě běžně tento typ románů nebavil.

Román se mi líbil od prvních stran – ihned jsem se do něj začetla, našla jsem v něm sympatické hrdiny, dobrý příběh a skvěle jsem si u něj odpočinula. I když to nebyla kniha, jež by mnou rezonovala navěky a děj byl hodně předvídatelný, musím uznat, že jsem na ní nenašla nic negativního. Je vyprávěna z pohledu Andie i Mitche, což, jako vždy, byla trefa do černého. Díky nižšímu počtu stran a vypravěčskému talentu autorky dílo přečtete poměrně rychle.

Když už jsem zmínila postavy, pojďme si je trochu rozebrat. Andie byla sympatická, i když jsem měla pocit, že jsem ji nepoznala tak dobře jako Mitche. Moc se mi ale líbily části, kde Andie mluvila o svých rodičích a přemítala, jak se s jejich nečekaným odchodem co nejlépe vypořádat a jak pomoci Noahovi.

Posledních devět měsíců ale my dva stojíme proti celému světu, oba se učíme žít bez rodičů. Snažíme se vyvážit obtíže, které před nás staví budoucnost, s hořkosladkými vzpomínkami. Malování domu se v ničem neliší od čehokoli, co jsme zatím zdolali, a pravděpodobně půjde o nejsnadnější výzvu, do které se spolu pustíme. A pokud se to nepovede a ta barva se nám nebude líbit nebo s ní zacákáme celou místnost nebo se stane cokoli… Můžeme to napravit. Můžeme se z toho poučit. My to zvládneme.

Hlavní mužská postava mě tentokrát bavila o něco víc. Mitch měl těžké dětství i dospívání, jeho postava byla komplikovaná a jeho charakter se odkrýval postupně. Celkově se ale k sobě hlavní hrdinové hodili a propojení i přitažlivost mezi nimi bylo cítit na míle daleko. Více prostoru bych si přála pro Noaha, byl důležitou postavou příběhu a líbilo by se mi, kdyby jeho sbližování se s Mitchem bylo v knize rozepsáno více do hloubky. Myslím, že díky tomu by byla ještě o chlup lepší. To je ale jen takový můj subjektivní postřeh, i tak jsem s dílem byla spokojená.

Obránce mimo hru skrývá milý příběh, který doporučuji všem, kteří hledají romantické a zábavné čtení na víkend. Jedná se o moji první knihu od Leah Brunnerové a troufám si tvrdit, že nebude mou poslední. Autorka píše čtivě, procítěně, a přitom vtipně a já se moc těším, co dalšího si od ní přečtu. Věřím, že to bude pokračování Obránce mimo hru. V zahraničí už několik navazujících dílů vyšlo, tak můžeme jen doufat, že českého překladu se dočkáme co nejdříve!