RECENZE: Karamelová džungle

Pokud je vám toto jméno v knižním světě povědomé, tak Tereza se již v roce 2017 pokusila prorazit se svou prvotinou s názvem Šlehačková oblaka. Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Na knihu jsem se tehdy velmi těšila a objednala si ji dokonce v předprodeji, ale nakonec jsem byla zklamaná. Knížce dle mého názoru zkrátka chyběla „šťáva“. Něco, co by mě na ní zaujalo a zanechalo ve mně nějaký příjemný pocit.

Později jsem četla věhlasné recenze, všichni si knihu vychvalovali a já si říkala, kde se tedy stala chyba. Byla zřejmě ve mně, protože jsem od knihy očekávala zkrátka trochu něco jiného.

Tentokrát jsem si ale říkala, že dám Tereze ještě jednu šanci. Její blog si čas od času ráda přečtu, protože je mi něčím zkrátka sympatická, tak proč to nezkusit i u této knížky. A ejhle, moje vnitřní já mělo naprostou pravdu. Karamelová džungle za mě byla přesně to, co jsem zřejmě tehdy očekávala již od Šlehačkových oblak.

Byla víc dospělá, bez značné naivity a tentokrát plná intimních zpovědí a myšlenek, které dávaly smysl. Tolik otevřenosti, upřímnosti, ale i chvil, kdy mi Terezy bylo sakra líto, a to především ve chvíli, kdy vyprávěla o své mamince, která tady dnes již není.

Zajímavé na tom všem je, vidět, že Terezy příspěvky na blogu byly většinou plné optimismu, splněných snů, naděje i skandinávské inspirace. Samozřejmě čas od času sama přiznala, že nemá úplné šťastné období, ale nikdy by mě nenapadlo, co vše se za tím vším skrývalo a jaký vnitřní boj často uvnitř sebe musela zdolávat.

V této bohatě ilustrované knížce se tedy můžete dočíst o mnohdy nelehkém, ale přesto šťastném dětství malé Terezy a její starší a úspěšně sestry Báry, o prvních pracovních zkušenostech, dovolených v zahraničí, ale i neúspěších, které potkaly každého z nás. Mimo jiné vás Tereza provede také krušnými začátky podnikání, stěhováním zpět do Prahy, ale také prvními začátky a tvrdými pády právě v oblasti influencer marketingu.

Celé vyprávění působí přirozeně, nepřehnaně a Tereza tak často vystupuje ze své komfortní zóny a píše i o věcech, se kterými bojovala, nebo příliš nepatří mezi její silné stránky. Není to žádné vychloubání, nebo přehnané „brečení“, ale skutečná realita toho, co tuto křehkou blondýnku během jejího dosavadního života potkalo. Mísí se tady jak soukromý život, tak i ten pracovní, ve kterém chtěla autorka především dodat sílu těm, kteří se často bojí jít za svými sny.

Tereza a její manžel tehdy zariskovali a báli se, zda jejich nápad založit agenturu Elite Bloggers nebude propadák, nakonec to však vypadá, že to patří k nejlepším rozhodnutím, které společně mohli udělat.

Vřele doporučuji nejen čtenářům blogu TerezaInOslo, ale jistě bude i milou inspirací pro ty z vás, kteří se stále ještě hledají a potřebují dodat trochu té motivace a naděje.