RECENZE: Deník Věrky Kohnové

Deník Věrky Kohnové je pro mě další srdeční záležitostí. Očekávala jsem, že právě Anně bude svým způsobem podobná, ale to jsem ještě netušila jak moc. Obě dívky především spojoval stejný osud – osud židovské dívky, který dopadl tragicky.

Příběh Věrky je sice lehce literárně smyšlený, ale je prokládán výpisky z jejího skutečného deníku, který pomohl autorce Janě Poncarové zpracovat do knižní podoby historik Jiří Sankot. Samotný román je tak psán velmi čtivě a poutavě. Čtenáře seznámí s rodinou Věrky, kamarády a je logicky rozdělen do několika částí. Zavede do období před válkou, kdy Věrka s rodinou stejně jako ostatní zažívá běžné každodenní radosti i strasti, ale také dobu během ní, kdy se pomalu schyluje k tomu nejhoršímu, co se kdy v dějinách stalo.

Nacistická doba pro lidi židovského původu (a mnohdy nejen pro ně) byla tím, co nás i teď po několika dlouhých letech stále děsí a svírá. Knížka je navíc prokládána vypravením samotné autorky, jelikož byla její rodina svým způsobem s rodinou Věrky spjatá. O to víc to je pro ni osobnější a celý příběh působí ještě více děsivě. To umocňují i staré fotky či různé zajímavé dokumenty, které jsou moc hezky do děje zakomponované. Román je nevšedním, leč smutným vypravením o těžkém životě v Plzni popisující vše, co se tehdy dělo a mnohdy jsme o tom ani neměli tušení.

Vše je popsané v logických a lehko pochopitelných souvislostech, jenž mnohým z nás zase o něco vice rozšíří obzory a znalosti právě z historie a této kruté doby. Jana Poncarová již několikrát dokázala, že právě tyto příběhy jí jdou velmi dobře a nikterak tomu nemůže byt ani u této rodiny. Její vcítění do osudu jiných lidí je až obdivuhodné. Přesto, že se nejedná o příliš lehké ctění z hlediska jeho obsahu, určitě za vaši pozornost stojí, a věřím tomu, že Věrka společně se svou rodinou si získá i vás.