RECENZE: Čtyři strany mince

Frank si otřel zpocené čelo rukou studenou jako led a pomalu, ztěžka zamířil ke dveřím. Velké Magnum s dlouhou hlavní měl natažené před sebe.“

O osmadvacetiletém spisovateli Lukáši Záleském toho mnoho nevíme. Jediný jeho životopis, který se mi podařilo najít, je tak trochu vtip, ale to vůbec nevadí. Určitě o něm ještě uslyšíme. Jeho Čtyři strany mince jsou totiž na prvotinu až překvapivě dobré.

Snažil jsem se ten mizernej pytlík nějak opatrně nohou odstranit od pedálu. Nechtěl jsem, aby to blokovalo brzdu, ale taky jsem ho nechtěl protrhnout, vždyť ty chipsy byly slaninový...! Náraz to byl docela silný.

Nečekejte, že se čtyři povídky, z nichž každá má jiný námět, budou odehrávat v českých luzích a hájích. To by byl omyl. Ocitnete se totiž v Americe, a to se vším všudy. V prvním příběhu, Šedé sako, se dostanete do úřadu, kde barva saka hraje roli a uděláte-li chybu, může vás to stát všechno co máte. Pokud si ovšem pečlivě nevyberete finančního poradce… Vítejte v Brownville je docela horor. Je Halloween, což by možná mohlo stačit. Ale nestačí. Tohoto svátku totiž někdo využije a dobře se pobaví, děti při koledě to však rozhodně nebudou... Doktor – tak takového, s jakým se v této povídce setkáte, si můžete jenom přát. Záleží však na okolnostech… A Děvčátko? To je, jak se říká, případ sám pro sebe. Vyděsí vás, to vím jistě, a určitě už navždycky budete nejenom ovládat svou zvědavost, ale i zatahovat závěsy.

Malá Grace pomalu vyšla ze ztemnělé místnosti do osvětlené chodby. Jako kočka proklouzla za křeslem, ve kterém tiše plakala Karla, a vešla do kuchyně…

Právě jsem shodou okolností dočetla Kingův soubor povídek Dolanův cadillac, srovnávání s ním se tedy nedokážu ubránit. A můj verdikt zní – Čtyři strany mince to klidně snesou. Je vidět, že Lukáš Záleský – jak sám říká – četl Stephena Kinga už od svých devíti let – a nechal se jím opravdu hodně inspirovat (malé spořádané městečko, trochu divný účetní, zlobivá holčička, Halloween). Přesto na mě osobně jeho (mimochodem velmi vyzrálý) styl, zanechal spíše takový dojem, jako kdysi Ray Bradbury. V každém případě se podobá oběma těmto autorům, i když jimi zatím není. A je možné (bylo by to i chytré), že jimi být ani nechce.

Každý dobrý spisovatel – na žánru nezáleží – mívá jakousi svoji vlastní přidanou hodnotu, která je pak pro něj typická. A to je to jediné (a poslední), co ještě Lukáši Záleskému chybí. Jeho naprosto perfektní (a překvapivé) pointy, dokonalá stavba příběhů, popisy prostředí a propracovanost postav, jsou totiž atributy, kterými si s jinými, mnohem zkušenějšími autory rozhodně nezadá. Je tu napětí, tajemno i nezbytný humor. A nechybí dokonce ani „kingovský“ epilog.

Jeho horory nejsou prvoplánové, a přesto z nich krásně mrazí. Čtyři strany mince jsem přečetla na jeden zátah za jeden večer. To myslím mluví za vše. O Lukáše Záleského rozhodně nemám strach, má ještě celý spisovatelský život před sebou a tato povídková sbírka, je teprve jeho první. Moc se těším na další a jenom doufám, že bude delší!

Lidé tam vypadali spokojeně. Jeden druhého na ulici zdravili, usmívali se na sebe a zdálo se, že je vůbec nic netrápí. Z dálky byl slyšet dětský smích…