Herečka Audiokniha (Mp3)

Sedím a třídím si myšlenky. Slzy v očích, jen jen se překlopit. Silný příběh, ve kterém jsem se na čas ztratila. Klidně bych brala ještě pár stránek navíc. Období po první světové válce, kdy Jarmila Horáková hrála v divadle a natočila i dva filmy se střídá s obdobím v druhé světové válce, kdy bývalá herečka, současná spisovatelka píše dějství o slavné herečce, vzpomíná jaká byla, jak hrála, jak její život skončil. Schází se se slavnými spisovateli , režisérem a ostatními herečkami v kavárně a chtěli zavést něco nového. Přestože má velké nadání a na veřejnosti je sebevědomá, vnitřně je nejistá, jestli umí vše zahrát dobře. Ani v lásce si není jistá. Moc se mi líbí vykreslená dřívější doba. Když chtěla žena být slavná, musela se smířit s tím, že nebude mít rodinu. Dřívější doba tomu moc nepřála. I tak přemýšlí, jak by to jednou mohla zvládnout obojí, rodinu i povolání herečky. Celou dobu jsem věděla o osudu této herečky, přesto mě konec knihy velmi zasáhl. Styl psaní vyvolává velké emoce. Přitahovala pozornost mužů i žen. Všichni ji milovali pro její krásu i přátelskou povahu. I já si tuto knihu i herečku zamilovala. Knihu doporučuji hlavně těm, kteří mají rádi historické knihy.

Jarmila Horáková – herečka první republiky. Velice talentovaná a nadějná umělkyně. Bohužel její život velice brzy ukončila vážná nemoc. O dvacet let později poznáváme Olgu, která se rozhodne sepsat příběh nadějné herečky. Díky němu se vzpomínkami vrací do doby svobody a naděje. Miluji knihy Jany Poncarové, každá si mě získala, každou jsem prožila a příběhy jednotlivých hrdinek mě zasáhly. Nejinak tomu bylo i u Herečky. Kniha na Vás dýchne atmosférou divokých dvacátých let. Divadlo, umělci, spisovatelé. Všichni tvořili a věřili, že nyní je to v jejich rukou, aby lidem ukázali, kam by dnešní svět měl směřovat. Nebáli se šokovat a šli si za svým cílem. Vypravěčky, které se v knize střídají, mají svůj styl vyprávění. Díky němu okamžitě víte, kde se zrovna nacházíte. Před očima nám postavy ožívají a ukazují nám, jaké vlastně jsou. Při čtení jsem se dokázala vcítit do jejich nálady a každou kapitolu jsem se stávala jednou z nich. Postupně se nám příběhy obou hrdinek určitým způsobem protnou a bylo moc zajímavé to sledovat. Knihy, která nám vyprávějí o skutečných hrdinkách mě vždy moc baví. Jelikož jsem ani Jarmilu, ani Olgu neznala, dohledávala jsem si další informace z jejich života, a hlavně pak fotografie. Díky tomu, co jsem se vše dozvěděla, dostala pro mě kniha ještě hlubší význam a s hrdinkami jsem se dokázala ještě lépe sžít. Kniha plná emocí, života, naděje, ale i smutku, ztráty a bolesti. Kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout, do které jsem se dokázala ponořit a nevnímat okolí. Jsem ráda, že má očekávání byla naplněna. Kdo máte rádi příběhy o silných ženách, rozhodně doporučuji nejen tuto knížku, ale celou tvorbu Jany Poncarové.

Četla jsem několik knih J. Poncarové. Patří k těm slabším. Méně by bylo více. Zbytečně rozvkekle, odvádí od děje.

Velmi zajímavá kniha, přečtena za 2 -3 dni, hezky se čte a je velmi zajímavá. Vůbec jsem o této herečce neslyšela, až potom jsem si ji našla na internetu a vše jsem si prohlédla. Smutný osud ale zrod krásného příběhu.

Příběh prvorepublikové herecké hvězdy Jarky Horákové viděno očima její herecké kolegyně, posléze autorky divadelní hry o jejím životě. Herecký i osobní život hlavní hrdinky byl krásný, bohužel krátký, zhatila jej vážná choroba ve věku 23 let. Jarmila vyrostla v dobře situované a láskyplné rodině, která její vášeň pro divadlo podporovala. Byť měla maminka asi představu o životě své dcery podstatně konzervativnější a viděla ji vdanou se spoustou dětí jako její starší sestru, nakonec se přání mladé Jarky podvolila a dovolila ji jít si za svým hereckým snem. Jarka měla štěstí i v tom, že si rodiče mohli dovolit poslat ji na výběrové školy, které její talent naplno rozvinuly. Seznámení s členy Děvětsilu i spousta jejích nešťastných lásek z ní vytvořili hvězdu, která v našich hereckých dějinách ovšem trochu zapadla, pravděpodobně díky jejímu předčasnému skonu. V pasážích vypravěčky a její původně herecké kolegyně, která se za protektorátu rozhodla napsat o Jarce divadelní hru, se v náznacích dozvídáme také o nešťastném osudu jejího vlastního života, jehož start byl poznamenám podstatně složitějším startem. Kniha mě svým vyprávěním vtáhla do děje, dohledávála jsem si různě informace o obou ženách, včetně dobových fotografií. Jana Pončarová v tomto odvedla skvělou práci a dnešním čtenářům představila významné osobnosti české kultury, na které se možná trochu neprávem tak trochu pozapomnělo.